|
|
|
O práci pro Kašpárka |
Děti, které mají tak potrhlou matku, musí občas něco vytrpět. |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 22.8.2003 | |
| Celé dopoledne se doma povalujeme, žádný program na dohled, docela nuda. Před obědem máme 1/2 hodinky, jdeme vyvenčit Žofika. Líně se plouháme po sídlišti, Žofik zmizel, nejspíš u popelnic. Najednou zvoní telefon: Já jsem ze zásilkové služby, vezu Vám 2 velký balíky za 10 tis. Kč do Kašpárka, jste tam? Ne. Ale já se toho potřebuju zbavit, zabírá to půl auta. Aha, tak já tam budu za 15 minut. (Mám radost, to přivezli na dobírku novou molitanovou stavebnici, moc se na ni všichni těšíme.)
Zmatek, panika. Kája sedí na kolotoči a má zuté boty. Proč máš zutý boty, ty kozo? (Už je má zutý dost dlouho a vím to taky dlouho. Dosud mi to vůbec nevadilo.) Honem, koho poprosit o hlídání? Z okna v přízemí vykoukne paní Šmídová. Vidím, že tu panikaříte, potřebujete něco? No, pohlídat asi na půl hoďky děti. No jo, to není problém. Předám děti. Kde je vlastně ten pes? No nic, toho najdu potom. Letím domů, prohledám všechny zdroje, seženu 10 tisíc, beru doklady a klíče a jedu do Kašpárka. Co ten Žofik? Snad se neztratí. U Kašpara přeberu balík a mažu zpátky. Už z parkoviště slyším, jak Libuška řve. Odloučení od maminky nesla těžce, řvala celou dobu, přišla jsem právě ve chvíli, kdy nasedala do kočárku a chtěly jít ven. Křivda, velká křivda, mami. Žofik se objevil ze směru od popelnic, sláva, celá rodina je zas pohromadě.
Z dopoledního čekání na oběd jsme nakonec jedly se zpožděním. Tedy až na Žofika. Ten měl naopak velmi brzkou večeři.
|
|
Zobrazeno doposud 220 x.
|
|
