|
|
|
Člověk si musí udělat někdy radost |
takže jsem vyrazila udělat něco pro krásu... |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 29.1.2003 | |
| Dnes jsem opět vyrazila do Prahy ke kadeřnici, je to hned lepší pocit, když si člověk udělá chvilku pro sebe. V CaA jsem si koupila ve slevě dvě trika a domácí kalhoty, moji skvělou náladu nemůže prostě nic zkazit.
Poslední dobou jsou u nás nejhorší z celého dne večery. Myslím – poslední dobou, tedy asi od té doby, kdy se nám narodila Libuška. Ještě tak v sedm večer má člověk poměrně dost energie a někdy i chuti k domácím pracem, ale Libuška si obvykle večer vyžádá dost pozornosti, v těchto dnech ji například pravidelně kolem osmé večerní hodiny začnou trápit prdíky a nejméně hodinku brečí, chce se chovat, trochu prdí a hlavně si žádá toho nejkrásnějšího uklidňování na světě – kojení. Strávit s ní bezmála dvě hodiny v tiché tmavé ložnici člověka naladí na kde co, jen ne na mytí nádobí a žehlení. Ale někdy se to udělat musí, že.
Pomalu se učím, že nejspokojenější se cítím, když se mi podaří během dne splnit předsevzané úkoly. A protože se toho mnoho stihnout nedá, dávám si už úkoly přiměřené počtu a věku dětí. Například dojít do zeleniny a pro pečivo. Obojí zvládne normální dospělý člověk tak za 20 minut i s obutím a následným vybalením nákupu, my z toho máme program na celé odpoledne. Skutečně 40 minut trvá, než se vypravíme z bytu, pak musí Karolínka zkontrolovat venku všechny klacky, kamínky, šišky, přejít přes všechny zídky a sokly, kňourat u hřiště, že by chtěla alespoň na jednu z báječných atrakcí (houpačka, kolotoč, prolejzačka), kde se dohadujeme, jestli je nebo není zima a mokro, mezitím se nám zaběhne Žofik, kterého hledáme tak, že Kája stojí a volá „Žofé“ a je u toho nejméně tak důležitá jako maminka...
A když už konečně večer děti spí, co dělá maminka? Píše deník! Takže, konec zábavy, jde se něco dělat.
|
|
Zobrazeno doposud 191 x.
|
|
