|
|
|
Dvě nové stoličky a pokroky |
Po dlouhé době opět nabírám sílu něco sem připsat. Trochu se stydím za tak dlouhou odmlku, ale i tak, každý článek dobrý. |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 11.2.2004 | 1 rok 4 měsíce 2 dny života dítěte |
| Libušce jsme v sobotu našli novou horní stoličku a v pondělí další. Jinak si teď užívá opět nemoci, kašel, zelená rýma, po týdnu pokusů dostat ji z toho bez antibiotik a po výsledcích výtěrů z krku a nosu (obě tam prý mají zoologickou zahradu – pneumokoka, streptokoka, hemofila...), jsme samozřejmě skončily s antibiotiky. Mají je obě děti, dnes naštěstí poslední den, zítra kontrola a nové kontrolní výtěry. Strávily jsme zavřené v bytě poslední dva týdny, kdy i já jsem si prodělala pěknou virozu, ležela jsem v pokojíčku v posteli a pozorovala děti, jak si hrají, neschopná jim uvařit oběd. Tento týden již můžeme trochu ven, po lécích už ani nejsou infekční. Ale procházky je unavují, včera jsme byly venku trochu déle a Kája pak snědla ke svačino-večeři DVA krajíce chleba se sýrem a během pár minut usnula – už v 18 h, pak se vzbudila asi v 21 h, to byl akorát čas na léky, snědla je a bez protestů opět usnula a spala až do rána.
Libuška je velmi zvídavé, houževnaté a chytré batole. Váží cca 12 kg a má ohromnou sílu. Když ji mám v náručí a ona se rozhodne, že se pro něco na stole ohne, mají moje záda těžkou práci. Čekám, kdy mi v nich rupne a bude po legraci. Umí si přistavit židli ke kuchyňské lince a krámovat tam. Takže už nemám nikde bezpečné místo, kam si odložit hrnek s horkým pitím, ostré nože nebo namočený připečený kastrol. Žvejká hadr na nádobí, ráchá se ve dřezu, matlá na odložené umyté nádobí na odkapávači. Včera se celou dlaní snažila prozkoumat kostku másla. Je to prostě zlatíčko.
Mám pocit, že v celém bytě není mnoho míst, kam mohu odkládat svoje věci, aby byly v bezpečí. Libuška vyleze na židli u počítače a prozkoumává psací stůl. Ví, že to nesmí, proto po očku sleduje, co já na to. Ale hubovat ji z dálky nemá na ni žádný vliv, to musím opravdu přijít až k ní a sundat ji z té židle, což ji příšerně rozčílí, takže řve a vzteká se jako pominutá.
Chce jíst výhradně jen sama. Už nefunguje starý trik se dvěma lžícemi, kdy ona se svojí lžící patlala v jídle a já jsem ji svojí lžící krmila. Jakmile se jen pokusím dotknout se její lžíce nebo si vzít druhou a trochu jí pomoci, rozeřve se vzteky a končí s jídlem. Klidně nechá oběd a jde spát bez jídla. Včera v cukrárně se nenechala krmit, ale kupodivu přistoupila na variantu, že já jsem ji na lžičku nachystala porci dortíka a ona sama si lžičku vzala z talířku a dala do pusy.
Trvale doma škodí. Rozhází vyžehlené prádlo z gauče, aniž by si na ten gauč pak chtěla sednout. Shází všechny utěrky nebo oblečení, co máme odhozené v kuchyni přes židle. Nosí boty po bytě a dává tak najevo, že bychom měly jít ven. Pak ale uvidí něco zajímavějšího a botu odhodí, kde ji právě napadne.
Docela hezky chodí na nočník. Musí si s sebou ale vzít knížku, bez té by to nešlo. (Po kom to asi má?) Většinou se vyčurá rychle. Někdy sama přijde za mnou a nese si nočník, ale to už bývá většinou vyčuraná.
Umí být velmi roztomilá a sladká. Když je pěkně vyspaná a dobře najedená, je boží. Je velmi trpělivá a dokáže si vyhrát se skleničkou a šroubovacím uzávěrem třeba půl hodiny. Oblíbené jsou krabičky s léky, ty se dají otvírat a zavírat, vyndavat z toho lahvičku s léky a zase vracet, vydrží s tím velmi dlouho. Umí hezky držet pastelku a všude čmárat. Oproti Karolínce, která nikdy nemalovala do knížek, protože si vystačila s tvrzením, že knížky už namaloval pan malíř, a proto se do nich nemaluje, Libuška čmárá všude. Po zdi, po zemi, po nábytku, do knížek a občas i na papír. Vzhledem k tomu, že pastelky potřebuje mít Karolínka pořád přístupné, má je holt přístupné i Libuška.
Mezi největší lákadla patří naše tzv. třináctá komnata, a to je koupelna. Vstup do koupelny před Libuškou pečlivě hlídáme, takže když se tam dostane, je to hrůza. Vyleze si na Karolínčinu stoličku, shodí všechny zubní kartáčky, okusuje mýdlo, cucá houbičku na mytí vany, olizuje Cif (pokud ho neuklidím), vylívá Karolínčin nočník. Karolínka totiž chodí čůrat samostatně a ví, že musí zavřít dveře od koupelny, takže já si ani nevšimnu, že mám jít ten nočník vylít. Mnohdy tam stojí plný nočník i docela dlouho. Pak já si jdu do koupelny pro Cif, nestihnu rychle zavřít dveře a je dílo dokonáno. Trochu snižuje pohromu, když stihnu stoličku hodit do vanu, Libuška si pak nemá na co stoupnout a nemůže tolik škodit. Ale hloupá není, takže pak stojí u vany, ukazováček výhružně natažený do vany směrem ke stoličce a vříská.
Už si moc hezky vyhrají s Kájou. Občas se přetahují o jednu hračku, obě vřískají a já je musím rozsoudit. Ale dovedou se spolu tak nádherně řehtat, že to je pak hned všechno odpuštěno.
|
|
Zobrazeno doposud 321 x.
|
|
