Masáž je možné provádět mnoha způsoby – dlaní, míčkem, masážním přístrojkem (tzv. Lunochod), masážním válečkem. Ručně prováděná masáž může mít podobu hlazení, tření nebo hnětení. Masáž může být zaměřena na celkové odstranění stresu nebo na úlevu od bolesti v určitém místě.
Pokud se masáž zaměří na snížení napětí a stresu, je dobré, abyste se pohodlně usadila tak, aby se vám partner (nebo partnerka) mohl postavit za záda. V době, kdy nastupuje stah, zaměříte svou pozornost na dlouhý uvolněný výdech. Partner hladí současně obě vaše ramena až k loktům, jakoby z nich chtěl setřít stres (nebo prach). Tahy rukou jsou dlouhé, tlak přiměřený. Jen tak lehké dotýkání příliš nepomůže. Míru tlaku, tedy intenzitu masáže musí řídit rodící žena sama podle toho, jak je jí masáž příjemná. Od ramen je dobré přejít na záda a pak i na stehna. I tato část těla bývá při porodu značně stažena a je užitečné ji uvolnit – setřít z ní stres. Tento způsob masáže by měl být synchronizován s dýcháním. S nádechem se ruce přemístí nahoru, s výdechem stírají stres směrem dolů.
Tření se většinou nejlépe uplatní při bolestech křížové páteře nebo při pocitu ztuhlé šíje. Obojí trápí rodící ženy poměrně často. Tření můžete provádět buď celou plochou dlaně, nebo konečky prstů či palci. Většinou využíváme kruhovitého pohybu směrem od páteře a vzhůru.
Hnětení se během porodu uplatní jedině při pocitu ztuhlé šíje. Je třeba provádět s citem a spíše pomalu. To ovšem platí pro všechny typy masáže.
Masáž pomocí míčku (třeba na tenis) je velice příjemná a její provedení je velmi jednoduché. V podstatě válíte míček kruhovými pohyby a za přiměřeného tlaku rodící ženě po zádech, ramenou, stehnech. Míru tlaku určuje nastávající maminka sama.
Imaginace (představivost) je možné využít mnoha způsoby. Je možné si např. představit veliký pytel naplněný spoustou stahů. Nevíte přesně, kolik jich tam je, ale víte, že počet stahů je předem dán. Během porodu se jejich počet rozhodně nezvýší. S každým dalším stahem si můžete představovat, že se pytel o něco zmenší. A ačkoli stále nevíte, kolik stahů do konce porodu zbývá, pozitivní informací je, že na vás určitě čeká již o jeden stah méně.
Dýchání může být také předmětem představivosti. V době, kdy stah vrcholí a také nejvíce bolí, je často dosti těžké uvolnit se a miminko pustit ven. Doporučuje se užívat k uvolnění dlouhého výdechu. Zavřete oči a představte si, jak vaše miminko prochází temným úzkým prostorem. Představte si, že máte možnost mu na cestu posvítit posledním uhlíkem, který zbyl u táboráku. Naberete ho na lopatku a foukáte do něj. Foukáte dlouze, protože tak uhlík více září. Děťátko potřebuje světlo právě v době, kdy stah vrcholí. V té době dlouhým výdechem (foukáním) můžete uhlík nejvíce rozžhavit a rozsvítit. Jakmile stah poleví, je třeba, abyste si i vy odpočinula a tak si vydechněte, jako když protnete cílovou pásku a alespoň na chvíli se ponořte do hlubokého odpočinku. Dech by se měl zklidnit jako při spánku.
A ještě jiná představa může posloužit pro lepší překonání stahů. Během porodu uslyšíte stále o tom, jak se branka otvírá. Míněna je samozřejmě porodnická branka. Vy si však můžete představit, že chcete otevřít jinou branku, jiná vrátka. K takové představě poslouží třeba „lítačky“vedoucí do saloonu. Kovboj přijde, kopne nohou – dveře se otevřou. Vy ale nebudete používat hrubé síly. Pro otevření takových dveří můžete použít pouze svůj vlastní dech. V porovnání s nohou má velmi malou sílu, a tak budete muset dlouze vydechovat (foukat) opakovaně. Opět při stahu. Čím delší výdech, tím více vrátka pootevřete. Zavřete při tom oči, aby byla představa jasnější a na to „otevírání“ se plně soustřeďte. Jakmile stah přejde, je opět důležité odpočívat. V tom vám pomůže představa, že jste se proměnily v hadrovou panenku. Zvednete-li ji za sukýnku, visí splihle dolů. Hlava, ruce, nohy – to vše je zcela uvolněno a bez vlády.
Imaginace se dá úžasně využít při a pro relaxaci. Je velice příjemné zavřít oči, představit si hezký letní den, zahradu s měkkým zeleným trávníkem, stromy, které nabízejí příjemný stín, vlahý vánek, kolem lehké příjemné a svěží vůně. Představte si, jak ležíte na tom měkkém trávníku a odpočíváte. Nikam nespěcháte a snažíte se co nejintenzivněji prožít ten okamžik uvolnění a odpočinku. Vrásky z čela mizí, v duši cítíte mír a klid.
Jindy můžete představu louky nahradit představou vlastního útočiště. Místa, kde se cítíte stoprocentně bezpečná. Může to být místo, které vzniklo pouze ve vašich představách, nebo skutečné místo, kde vám bylo dobře. Příjemná tichá hudba může pomoci k hlubšímu uvolnění a účinku představ.
Dýchání samo o sobě bolest při stazích nesníží, může ale pomoci spolupracovat s bolestí, může přispět k celkovému uvolnění a tedy i lepšímu postupu porodu. V zásadě platí, že čím méně usilovné dýchání, tím lépe. Čím déle se maminkám podaří dýchat tak, jako by se nic nedělo, tím lépe. Postup porodu si ale změnu dýchání vyžádá. Až ta změna přijde, pak je dobré zaměřit se na dlouhý výdech. Nádech by měl být zcela volný, nenásilný. Tělo se prostě nadechne samo. Výdech by ale měl být táhlý. Opět zde může napomoci představa na příklad toho, jak svým dechem zezadu miminko potlačujete ven. Jako byste chtěla odfouknout malou loďku od břehu. Při skutečně dlouhém volném výdechu jen stěží udržíte svaly (a to i svaly pánevního dna) zaťaté. Dlouhý výdech uvolnění podporuje.
V době, kdy kromě bolení ucítíte také velký tlak a nutkání tlaku vyhovět, je dobré přejít na krátké povrchní dýchání. Jako dýchá malý pejsek, když je mu horko. Je také možné představit si parní lokomotivu, která uhání krajinou. Dříve rodiče dětem říkali: „Mašinka dělá …ššššš…“ A dříve než se ve stanici zastaví, aby si odpočinula, odfoukne si táhlým: „Hůůůůů“. Krátké povrchní dýchání je ale dobré použít jen na vrcholu stahu. Asi tak po dobu 10 sekund. Pak je dobré tím hučivým výdechem přejít opět na volné dlouhé dýchání.
Autorka je soukromá porodní asistentka |
