Tak 2x - 3x v týdnu jezdím po práci na kolo. Většinou se pohybuju v okolí Bohnic, Drahaně, Řeže a tak. Kdo to tam zná, tak ví, že kousek před přívozem v Klecánkách (směrem od Zoo) je takovej stoupák po asfaltce. Já, jakožto lenoch a šnek (hlavně do kopců) si trasu většinou naplánuju tak, abych se do tohodle krpálu nemusela škrábat. A když už se tam náhodou vyskytnu v opačnym směru, tak na horu jedu pomalu, abych se nezadejchala.
V pondělí přijedu do práce na kole a po práci osedlám Miníka (i když přes den pršelo) a jedu se trošku projet. Klasika Trojskou nahoru a pak kolem zahrádek na Velkou skálu - sjezdík po naučný zelený, výšlap kolem Botanky do Bohnic a pak po silnici na konečnou busu 152 a hurá do Drahaně. Tam si chci dát nějakej ten sjezdík, jenže pršelo a já jedu sama a co kdybych náhodou hapala, kdo by mě pak křísil, že jo? Tak raděj volím bezpečné cesty až se objevim na kopci u té asfaltové cesty. A najednou se mi v hlavě líhne šílený nápad - sjedu dolu a pak si to dam jako časovku do kopce k tomu bílýmu domečku. Schválně, za jak dlouho se tam vyškrábu. Dole pod kopcem - to už trochu krápalo - vytahuju mobil, kde si chci nastavit stopky - BLESK - to už mam na tachometru (kterej nemam) 40km/hod a pelášim podél vody domů- HROM - pro jistotu zavřu oči, abych neviděla blesk, co se za hromem objeví. Kdybych měla ještě jeden pár rukou, tak si zacpu i uši. Od malinka se bojim bouřky a mám pak ošklivé sny. Kosmickou rychlostí se snažím přemístit k útulku, kde je bus stop a kde bych se mohla schovat. Jenže než tam dojedu, tak jsem dokonale mokrá. Škoda, že nemam integrovanou pláštěnku, jako má můj batoh - snif. Od útulku už moc neprší a co mě dokáže naštvat je, že když už jsem skoro doma, tak zase vysvitne sluníčko - GRRR. Holt si tu časovku do kopce budu muset nechat na někdy jindy ;o) |
