Po loňském úspěchu v mix párech na 24hours-mtb.com jsem i letos chtěla jet, ale v jednotlivcích, prostě sama za sebe. Jenže rodiče, po kterých jsem chtěla, aby mě podporovali a opečovávali během závodu, mi asi před měsícem a půl oznámili, že si jedou na dovču do Bulharska. A bez supportu to sama nepojedu a tak jsem začla hledat parťáka. Pete - manžel prohlásil, že už to nepojede, tak jsem odlovila téměř neznámého cyklistu - Aleše, se kterým jsme
se 2x náhodně potkali na kole u Vltavy. Aniž by pořádně věděl, do čeho jde, přislíbil, že to se mnou pojede. Než jsem nás přihlásila, ještě jsem ho raděj obeznámila se vším, co ho čeká - jízda v noci, odřenej zadek od cyklovložek, bolavý a oteklý nohy ještě týden po závodu a hlavně super atmoška. Ostatně, kdybych z loňska neměla tak super zážitky, tak do toho letos
nejdu zas.
Ještě na jedné vyjížďce jsme probrali, kdo veme stan, auto a tak. Alešova maminka usmaží řízky, já upeču (jenže bez vajíček se špatně peče a tak z toho nic nebylo ;), a hlavně jsem Aleše beznámila s mým cíle. Je to jasný. Jede Gung-Ho s Luckou za Rockcafe mix. Buď se umístíme kdekoli před nima (ne tak moc reálný), nebo těsně za nima (to už je reálnější) nebo když oni budou 1. my můžem být 3. Prostě zaháknou G-H a nepustit se ho až do konce závodu :D Aleš to neviděl tak optimisticky jak já, ale to neva.
Na závod jsme se vydali v pátek večer Alešovou dodávkou, takové menší auto, do kterého se všechno vejde. Zaprezentovali jsme se. K mému velkému zklamání neměli dámská závodní trička, ale za to jsem obdržela krásné modré ponožky. Nevim jak to dělam, ale jakmile začnu jezdit víc na kole, tak mi ponožky nějakým záhadným způsobem mizí... Asi je nebaví jezdit na kole. Postavíme stan, popřejem všem dobrou noc a hurá na kutě. Kemp vedle dálnice není dobré místo na spaní. Podle zvuků, odhadujem rychlosti projíždějících aut: startující stíhačka, přistávající letadlo a tak. Někdy v noci, kdy si už poklidně spinkam, najednou začne strašně pršet, hrozně se leknu, poskočim, sednu si a koukam, kde vlastně jsem. Teprv po chvilce mi dochází, že spim ve stanu. I přes vichr a déšť spím až do rána. (ne do 11hodin, jak jsem měla v plánu, ale cca do 8) |
