Vim, ze ty clanky pekne zanedbavam, ale vam by se chtelo za kazdou cenu sedet doma a klofat do pocitace, kdyz je venku hezky? A v noci se mi drepet u kompu taky nechce. Ted aspon muzu napravit, co jsem za cely tyden nestihla a ani stihnout nechtela.
Strasne mi to tu leti. Tuhle nedeli (20.4.) tu uz budu ctvrt roku. To to leti! Za chvilku abych balila kufry domu. Konec minuleho tydne jsem stravila v posmutnele nalade. To asi z toho, ze jsem obvolala veskere pribuzenstvo a par kamaradu a tak nejak se mi zastesklo po domove. Z tohodle smutku me dostal balicek od maminky, kterej mel prijit az nekdy koncem kvetna. Byla jsem z toho v soku. Nejprv jsem dumala, od koho to muze byt a kdyz jsem si precetla odesilatele, tak jsem malem postakovi skocila kolem krku. Zabouchla jsem dvere, krabici zatrasla, pak zacla samou radosti skakat a nakonec balik objala, az jsem ho trosicku promackla. A pak zaclo rozbalovani. Maminka je na baleni expert. Kdyz jsem jela 14 dnu pred odletem do USA na tyden do Francie, tak nacpala do krosny takovejch veci, ze jsem pak mela problem nacpat to zpatky a to jsem snedla snad vsechno jidlo, co jsem tam mela. V te krabici byla kazda vecicka v igelitaku a jeste peclive omotana izolepou a prilepena k jine veci a ta jina vec prilepena ke krabici. Mela jsem co delat, abych to z toho vsechno dostala. Nakonec se povedlo. Nejvetsi radost mi udelaly Lentilky. Hned jsem nacala jednu krabicku. Mam tu silenej abstak po cokolade, ale i tak jsem tu krabicku nesporadala celou.
A pak zacal vikend. Z domu jsem vypadla v patek vecer. V sobotu jsem pomahla hlidat Wesliho – to je skoro 10 lety kluk (na fotce vedle Ferarri-v albu Nove veci). Hopsala na trampoline, byla v bazene, hrala basket a nevim co jeste vsechno. Ten kluk je k neutahani. Ale je strasne roztomilej a je rad, kdyz se mu nekdo venuje. Nedele byla ve sportovnim duchu. Dopoledne brusle – jen par mil, tak plus minus 10 a odpoledne kolo. Bylo mi pujceno Wesliho kolo. Malinky a hrozna plecka, ale porad lepsi nez zadny. Z kopeka a po rovince to jelo, ale do kopce NE! Nevim proc ty vyrobci k tomu neprimontovali nejakej motorek. Takovej kopecek a ja ho jela tak pomalu, ze i snek by me predbeh. Ke konci jsem se motala, uz jsem vubec nemohla. Ten kdo me videl, si musel myslet, ze jsem snad vozrala nebo co. Snad na 2 metrech do kopecka jsem udelala tolik klicek, ze to nikdo jeste nevidel (fotky Sport a ja). Vecer jsem spala jako mimco.
A co tyden? Utek jako voda. Bylo skoro porad krasne a ja vecer vytahla kolo (Scott – trek a taky je to plecka) nebo brusle a jezdila. Jeden vecer jsem se dostala do nakupniho strediska a radej se me neptejte, co jsem vsechno koupila. Tak zacnem u hracek: 3 Barbie – princeznu v ruzovejch satech, tanecnini a cernosku a aby tem Barbie nebylo moc smutno, tak jsem k nim pridala Kena. Tohle vsechno me stalo jen 20$. Ne ze nekdo vykeca Anje (moji nejmladsi sestricce), ze jsem ji koupila Barbie! Je to prekvapko!!! Pak jsem se premistila do Marshallu – obchod s oblecenim a tam do kosiku nahazela 3 tilka a jedny nadherny dlouhy ruzovy saty. Nenapisu kolik to stalo, ale zadarmo to nebylo. Zase se necham vyfotit, aby ste se mohli podivat.
Vcera vecer jsem se jela projet na bruslich. Oblikla se do kratasu z balicku a noveho tilka a jela. Po 5 milich jsem si rikala, ze bych to mohla otocit, tak jsem se vydala nazpatek. Poslednich par mil jsem jela po tme. Je strasne neprijemny, kdyz cyklista s halogenovym svetlem jede proti vam. Co se mi naopak libilo, byl kvakot zab. Ty kvakaj tak hlasite, ze je je slyset pekne daleko a pak jsem se divila, ze tu jsou netopyri. Pripomnelo mi to Rabstejn nad Strelou (timto zdravim vsechny z tabora). |
