Sice jsem na net nechtela chodit casto, ale rodina a znami si jeste nezvykli na zivot beze me, tak budu psat, co to pujde.
MAM SE TU DOBRE! NIC MI TU NECHYBI ( krome dobreho cyklomechanika – Peto :o) a cokolady, kterou mi muzete poslat na: Sava Hendrichova, 51 rue de Chorey, 212 00 Beaune, Francie) Kdyby mi nahodou prisla balikem patka na moje kolo (MXM) a nejake tricko na spani, zlobit se taky nebudu. A jsme u toho. Po dvou dnech zjistuju, co vsechno jsem nechala doma. Na moc veci jsem zatim neprisla, takze ten 20tikilovy kufr, sportovni taska a batoh pojaly skoro cely muj satnik.
Dnes jsem volala do jakehosi MTB Teamu. Vzal to typek tak kolem 30. Ja na neho jako ze bych chtela jezdit s nima. Netvaril se moc nadsene. Evidentne nechtej nove cleny a tak mi zacal vysvetlovat, ze sezona je uz pomalu u konce a ze clenove tohoto teamu naji v pedalech uz nejaky ten km. Na to jsem reagovala jen vetou: mam najeto skoro 5000. Nepresvedcilo ho to a dal mi 5timinutovou prednasku o rozdilech mezi trekem, MTB a silnici. Ze na MTB se jezdi taky mimo silnici a po kamenech a tak a chtel vedet, co mam za kolo. Popis meho broucka ho donutil me pozvat na nedelni dejme tomu trenink, ale ze me nejdriv musi videt. Tak se jdu na nej kouknout zitra. Skoda, ze jsem si nepribalila ten pohar ;o) Dam vedet, jak to dopadlo.
Vecer jsem byla prozkoumat okoli mesta na kole. Je to tu nadherny! Vyjedete na kopecek a vidite az Mt Blan a Alpy a vinice a vinice a vinice ;o) Ty jsou fakt vsude. Po “hrebenu” muzete prej dojet az do Lyonu, ale to je trochu z ruky – 300 km tam a zp., takze tento vylet prekladam na listopad/prosinec, az se budou najizdet objemy. V sobotu si to projedu zas a neco nafotim a hodim na net, abyste z tech vinic taky neco meli.
Krome kola od pristiho pondelka budu budu chodit 2-3x tydne do bazenu. Cena je priznivejsi nez v Praze: za 20€ 10 vstupu na neomezenou dobu (omezenou jen otviraci dobou).
Tak, to by bylo.Jo uz jsem se skamaradila s autickem. Jen si nemuzu zvyknout na uzke silnice a vsudypritomne prednosti zprava. Nastesti mistni ridici/ky jsou tak tolerantni, ze usmev od ucha k uchu vse spravi :o)))
Deticky
Adoptovala jsem toho nejmensiho. Je fakt sladkej a i on adoptoval me. Proste jsme si sedli. Porad mi neco vypravi a ja nemam tuseni o cem. Ucim ho barvy, cteme, prosli jsme Beaune, uvarili obed, proste velkej pomocnik narozdil od starsiho brasky. Jak jsem psala minule, nebudu to s nim mit lehky. Ale i on se da pracovat. Dneska napriklad se vratil ze skolky a zacal fnukat, tak jsem ho bez obeda ulozila a on behem minuty spal. Obed si dal potom (to abyste si nemysleli, ze ty deti trapim hlady). Vecer pak Helene odesla s Ali do skoly umeni a on zacal narikat, ze chce mamu a ze se nechce koupat a uz vubec ne veceret. Nechala jsem ho plakat, vykoupala prcka a jak se pak Milu (Hilaire) sam dobrovolne cvachtal a cpal do sebe tarte aux onions. Ali ( Alienore/Milouche) taky neni zadny andilek, ale zdaleka se nepodoba svymu mladsimu braskovi. Helene i prozradila, ze holky prede mnou si Ali moc nevsimaly, tak se ji snazim aspon trochu venovat.
To je pro dnesek opravdu vse. Nekdy priste a mejte se.
Jooo, krome rana, je tu krasne teplo a sviti slunicko.
