A pozdravných SMS – především od lidí z rodinky – těch přišlo nepočítaně.... Teda spíš počítaně – mám jich přes 40. Je to neuvěřitelný, jako hafo lidí nám blahopřálo. Všem chci ještě jednou moc a moc poděkovat. Vím, že jsem všem neodpovídala, ale opravdu jich bylo moc a moc.... A to ještě spousta lidí psala jen na net. Opravdu všem ohromnej dík!!
A koláž, kterou mi dopravila Jitka od Radky a od červňátek – ta nemá chybu. Měla jsem jí celou dobu na nedonošencích u sebe, abych věděla, kolik lidiček na nás myslí. Byla obdivovanou všema, co jí viděly. Každej nám jí mušel závidět. To to tam ubíhalo jedna radost.
Takže takhle to všechno bylo – přišla jsem k dalším dětem jako slepej k houslím. Myslela jsem si, že první porod byl pohodovej a už nemůžu zažít větší pohodu. Tak omyl – tohle bylo ještě víc pohoda, páč to bylo bez práce a bez bolesti. Prostě večer jsem si šla lehnout těhu a ráno z ničeho nic jsem byla trojnásobnou maminou.
V pátek ráno se prcci narodili, v pátek jsem se ještě nijak zvlášť hejbat nemoha, ale v sobotu už za mnou dojel Radek a šli jsme se podívat na prcky. Pěkně spolem. Ani jsem se tam nenechala dovézt, prostě jsem si za nima došla – ať vidí kulihrášci, že všechno jde, když se chce.
Zpětně musím uznat, že ten první pohled nebyl asi nic moc. Radek se přiznává, že z toho byl spíš vyděšenej. Přeci jen, oba byli v inkubátorech, oba na kyslíku a na infuzi. Ale mně to tehdá vůbec nepřišlo. Jestli ta obrovská úleva, že žijou – nevím, ale pořád jsem byla přesvědčená, že se to zvládne. Prostě nemůže bejt jináč. Dyk já jsem narozená na šťastný planetě – mně se nemůže nic špatnýho stát :o))))))))
Ani mně, ani mý rodině, mým dětem. Oni jsou celej můj svět. Všichni bez vyjímky. Po celou dobu, co jsem byla v Písku byla Miška u našich. Spokojená, nic jí tam nechybělo. Ale mně chyběla ona a moc. Strašně moc. Bylo strašný bejt celej měsíc bez ní, ale zase jsem měla čas se s prckama sžít a sehrát se. Asi to tak prostě všechno mělo bejt. Miška si užila svoje první prázdniny sama u dědáčků...... |
