Tak mám za sebou 2x 14 hodin cesty do Chorvatska. Bylo to v pohodě. Spal jsem skoro celou cestu tam i zpet. Když bylo potřeba dělali se přestávky. Jeli s námi i strejda s tetou a malou Eliškou (Ti měli svoje fáro, páč by se k nám asi nevešli). Té bylo akorát pět měsíců a mě jedenáct. Koupání v moři bylo perfektní. Měl jsem s sebou na pláži taky stan a malý bazének. Velký jsem měl pak na odpolení cáchání na verandě před apartmánem. Teplo bylo to jo, cupital a lozil jsem jen v plínce nebo v bodyčku. Mamka mě furt něčím mazala a napájela. Chtěl jsem všechno ochutnat, tak v nestřeženém okamžiku jsem na pláži slupnul tu kus šišky, tamle jehličí, hlínu (ale tu už znám z domu, z květináče) nebo taky klacíky a kamínky. No nic moc. Gurmán ze mě asi nebude. Co dodat závěrem? Bylo to prima. Vše se zvládlo a byli jsem šťastní viz foto v albu Chorvatsko.
Asi týden po návratu jsem se odhodlal k prvním samostatným krůčkům bez opory.týden nato už zvládám přejít menší pokoj (což u nás doma jseou všechny). Babičky září, maminka zuří.... Zase nechápu proč. Vždyť je to parádní objev. Dosáhnu na spoustu věcí. Nejvíce mě lákají mobily, ovladače a kalkulačky. Jenže pořád jsem nepochopil jak vlastně fungují. Ta jedna kalkulačka co jsem si půjčil u bábi se po pádu na zem rozlítla a než jsem se stačil okem inženýra kouknout na vnitřnosti byla mi odebrana. Nechápu proč mě brání ve vývinu. Pak má člověk něčeho dosáhnout.
|
