Byla neděle a my jsme chtěli vyrazit někam na výlet, jenže jsme pořád nevěděli kam. Pak to taťka vymyslel – pojedeme do Babiččina údolí. Po obědě jsme se oblékli a vyrazili. S Nicolkou jsme si cestou zdřímly, abychom nabraly sílu na procházku, která nás čekala.
Hned z parkoviště jsme vešli do krásného zámeckého parku, s krásným jezírkem hned na kraji parku, které ocenila hlavně Niki svým nadšeným: „Oda, oda!“ Trošku jsme váhali, zda si prohlédnout zámek i zevnitř, protože výklad trval 45 minut a nebyli jsme si jisti, jestli Niki vydrží být potichu a nerušit ostatní návštěvníky. Nakonec jsme to riskli s tím, že kdyžtak maminka ukončí návštěvu zámku dřív a půjde s ní ven. Obavy byly marné, Niki to zvládla.
Na pohlídce zámku jsem byla úplně poprvé, bylo to pro mě něco nového. A musím říct, že se mi to moc líbilo, ani se mi pak nechtělo pryč. Skutečně tu bydlela komtesa Zaháňská z románu Boženy Němcové (po které se jmenuje ulice, ve které bydlíme). Je zvláštní a tajemné vidět všechen nábytek, který používala – postel, ve které spala (na zámku jich je ale mnohem víc, protože to komtesa nebydlela sama – bylo tu spousta služebných, bydlela tu také její schovanka (chudá dívka, o kterou se starala a které poskytla vzdělání, protože v chudých poměrech, ze kterých pocházela, by se jí ho nedostalo) a také tu je spousta postělí pro návštěvy, které za komtesou přijížděly. Překvapilo nás, jak jsou postele malé, ale paní průvodkyně nám vysvětlila, že je to tím, že lidé tenkrát spali v polosedě – dámy proto, aby si nezničily přes noc účes, a pánové ze strachu, že kdyby spali rovně (jako těla v rakvi), jejich duše by v noci mohla odejít z těla.
Viděli jsme i komtesinu pracovnu s pracovním stolem, na kterém měla dokonce i svůj diář – byl to takový stojánek se sedmi kulatými přihrádkami, na každém tom kolečku bylo francouzsky napsáno jméno dne a za ta kolečka si komtesa strkala lístečky se jmény těch, kdo ji měli ten který den navštívit. Zaujalo nás, jak byli lidé už tenkrát praktičtí :o)
Také nám paní průvodkyně ukázala, co si komtesa nechala na zámku udělat, to se líbilo hlavně mamince – ze své ložnice měla „maskované“ dveře (splývaly se stěnou, protože měly stejnou tapetu) do takové malé šatny, kde měla i kanape na odpočinek a kam se zavírala vždy, když byla na zámku návštěva s dětmi, které běhaly a výskaly po celém zámku (není divu – tam Vám je prostoru :o) ). Také tam měla své krásné šaty, které skutečně nosila!
Neuvěřitelné se nám zdály lustry, hodiny a některé doplňky – přestože se nám jevili jako zlaté (některé mramorové), od průvodkyně už víme, že byly všechny ze dřeva!
Všude po stěnách visí krásné obrazy lidí, kteří kdy na zámku žili, a také krajinek – většinou výjevy z Dánska (odkud byla i většina princezen, které se sem přivdaly) – ty jsou i na některém nádobí a vázách. Jedna z těchto princezen prý v pouhých jedenatřiceti letech zemřela na otravu krve, když si na onom jezírku v zámeckém parku při bruslení přivodila otevřenou zlomeninu nohy.
|
