Před třemi lety jsme byli u Jaffíkovců na návštěvě a od té doby nám dohromady přibyly dvě děti a jeden domeček, který jsme jeli okouknout :-). Musím uznat, že to mají moc pěkně a účelně vyřešené.
V pátek jsem posílala Jaffi smsku, že u nich budeme asi za půl hodiny. Odpověď mi přišla vzápětí - "To stihneme ještě utéct". Docela mě to pobavilo, ovšem do té doby, kdy jsem zjistila, že se na ně nemůžeme dozvonit. Naštěstí jen nějak nezafungoval zvonek a Jaffi zdrhnout nestihla :-).
Večer jsme popařili s tím, že ráno zkusíme Andulku poprvé postavit na lyže. Pořád poletoval sníh, bylo asi mínus 4C, ale dalo se to v pohodě zvládnout. Přesunuli jsme se do Mladých buků, kde naštěstí v půjčovně měli pro Andulínu boty i lyže. Andulka se tedy dožadovala ještě těch "drátků" nebo-li hůlek :-D. A pak si myslela, že jí k lyžování stačí jen lyžáky :-D.
Na téhle sjezdovce je úžasné, že tu mají pro děti takový jezdící koberec - něco jako v supermarketu na vozíky. Akorát místo vozíku se tam postaví dítko a pěkně se nechá vyvézt nahoru. Ničeho se nemusí držet, nepadá, neklouže. Svah je mírný, jsou na něm různé postavičky na "salón", jak tvrdila Aňule :-). Je tu i tzv. provázek, ale to bylo na Andulínu hodně rychlé, takže se napoprvé vymlátila, protože netušila, jak vůbec se čapnout a vyvézt nahoru. Permice je pro děti k dispozici i jen na hodinu, tak to bylo akorát.
Peťa tam mezitím popocházel s Adélkou, tu bavilo padat do sněhu. Jaffi se věnovala Vojtíkovi, ale ten jezdí už naprosto bez problémů, fakt borec!
Na oběd jsme se tedy vrátili domů - Andulka měla slíbené buchtičky se šodó a měla děsný boule za ušima. Prostě teta Jaffi si výrazně šplhla! Adélka šla spinkat a my jsme se tak povalovali a odpočívali, s Jaffi jsme se snažily zalehnout i ty naše dubňáčky, aby si taky odpočinuli, ale nepovedlo se.. Nakonec jsem vytuhla jen já a Jaffi se Skalym vzali děti (bez Adélky) na bobovačku ven. Pak už mě přišel můj drahoušek vzbudit, abychom mohly vyrazit na tradiční dámskou jízdu - večerní lyžkování.
Ftipná příhoda nastala asi kilometr od Jaffíkovic baráku - Jaffi vesele řídila a najednou jí došlo, že je bez brýlí.. Ale zvládla to na jedničku! Ke sjezdovce jsme přijely akorát, rolba zrovna dojížděla zpátky a na sjezdovce byl krásný manžestr, jak mě poučila pančelka. Zakoupily jsme permice a už jsem frčely kotvou nahoru. Srovnám-li to se zážitkem před třemi roky, kdy jsem stála na lyžích po 18 letech, tak se musím pochválit, že jsem se do toho vpravila mnohem rychleji. Styl mám asi i nadále moc pěkný, ale důležité je, dostat se bezpečně ze svahu dolů. :-) Pobavila mě i Jaffina maminka, která tam byla se známými. Zabředla se mnou fundovaný rozhovor na téma tvrdosti a měkkosti lyží (měla jsem její "staré"). No.. nepokecaly jsme na tohle téma :-D. Jezdilo se krásně, i když sněžilo. Využívaly jsme pro transport nahoru hlavně kotvu, navíc tam byl takový koloušek-vlekař, který prý moc pěkně voněl. Prý píšu proto, že jsem se k němu až tak blízko nedostala.. A já se pořád divila, proč mě ta Jaffi cpe na pravou stranu!
V jednu chvíli došlo na střídání stráží a místo koloucha tam byl už poměrně vyskákaný srnec a ten se s tím teda nepáral. Před námi nastupovali na vlek lachtani - rozuměj snowbordisti - a nastupovali tak šikovně, že to vypadalo zároveň i na velmi rychlé a nedobrovolné vystupování. Nakonec to ustáli, ale my jsme s Jaffi nějak zaváhaly a než jsem se stačila rozkoukat, měla jsem kotvu v zadku a frčela nahoru sama a stejně tak Jaffi za mnou!
Manžestr byl po chvilce narušený, rozhodly jsme se proto vyzkoušet i vedlejší sjezdovky. Trošku mě zaskočilo, že při průjezdu vedlejším vlekem je potřeba dávat nejen pozor na lidi vezoucí se nahoru, ale i na pomy vracející se dolů. Kupodivu se jim nahoře nehromadí jak u Járy Cimrmana, ale vracejí se zase zpátky a jedna mě málem sejmula. :-) Nicméně jsme se rozhodly využít sedačkovou lanovku. V té tmě se člověk až tak panoramatama sice nepokochá, ale zas je to další zážitek. A že těch zážitků nakonec bylo! :-D
V pohodě jsme nasedly na lanovku, načež Jaffi dostala záchvat smíchu - že prej proti gustu žádnej dišputát - no já pořád nechápala, co se jí nelíbí a pak mi vysvětlila, že sedačky jsou pro tři a já vlastně sedím mezi, proto mám mezi nohama tu tyč. Do toho se mi tam "kapánek" zamotala hůlka a ještě jsem nemohla pochopit, jak si vlastně mám dát nohy na "stojánek". Že vlastně stačí trošku zvednout v kolenou a položit je i s lyžema na inkriminované místo. No nakonec se zadařilo, cesta probíhala v poklidu, když se přiblížilo místo výstupu. A ejhle - nastal problém - Jaffi začala zvedat ten kus železa, co nás jistil, jenže já na něm měla pořád nohy s lyžema a do toho jsem byla zaháklá hůlkou. Jaffi měla záchvat smíchu, já se snažila vymotat, mezitím ona mi pořád rvala nohy výš a výš, aby mohla ze sedačky vyskočit a hulákala - VYSTUP! VYSTUP! No nebudu to prodlužovat, vystoupila jsem :-D. Ale zas by to byla čurina, jak říká Jaffi, kdybych si to sjela dolů, ne?
Když jsme jely už asi potřetí, tak jsem se zkusila posadit správně, ale zas jsem se nějak zablokovala hůlkou, no fakt estráda! Jednou jsem sebou i sekla - samozřejmě v nejnevhodnější okamžik. Přesně pod tou lanovkou, kdy tam sedí lidi, kteří se nudí a nemají ve tmě na co koukat. Vůbec nechápu proč jsem tam spadla, bylo to nahoře na kopci, nicméně jsem si nějak blbě hnula s ramenem a zápěstím, že jsem se nemohla postavit. Dobrák Jaffi mi nabídla pomocnou hůlku a vzápětí hořce litovala. Jak jsem se za ní chytila, podjely mi lyže a já jsem v předklonu dojela až do jejího břicha. No musely jsme fakt vypadat komicky, protože jak jsem se začala tlemit, nemohla jsem se narovnat. Pančelka tvrdila, že jsem jí v Trauči zkazila pověst a že už nebude moct chodit učit :-D.
Lyžkovaly jsme asi dvě hodiny a vytlemené jsme dojely domů, pěkně na večeři a pivko. Děti ještě nespaly, ale v postelích už byly. My jsme opět poseděli a povyprávěly naše zážitky.. |
