Na neděli jsme si naplánovali výlet do skanzenu v Kouřimi. http://www.kourim.info/muzeum-lidovych-staveb.php V podstatě se tam taky chystáme už zatraceně dlouho a teď tam byl i program. Do toho nádherné počasí, prostě ideální výlet. Podle zaplněnosti parkoviště a přilehlého okolí jsme předpokládali hlavu na hlavě. Ve finále to nebylo tak strašné. Hned po příjezdu si Áčka vyposlechla pohádku o Třech přadlenách a pak jsme se postupně podívali jak se dřív žilo. U kováře si naše parádnice vybraly keltské prstýnky, zkusily si stloukat máslo, Andulka konečně pochopila, jak se pracovalo s kolovrátkem a jak vypadalo vřetýnko, o které se píchla Růženka v jedné z variant této pohádky. Obdivovali jsme zdobení perníčků i kraslic, Andulína se projela na koni a stihli jsme i pohádku o čertech. Ochutnali jsme jablečný mošt a staročeskou specialitu Čertíka - klobáska v placce bohatě pomatlaná česnekem a tudíž i velmi pikantní :-).
Bonbónkem bylo zakoupení řehtaček a samozřejmě perníčků.
Z Kouřimi jsme se přesunuli do Kutné Hory. Andulína zásadně, z jakéhosi podivného důvodu, zpívá: Já jsem z Chutné hory, z Chutné hory, kouzelníkův syn.. :-) Nejeli jsme ani kouzlit ani koudelničit, ale cílem byla bobová dráha http://www.bobovadrahakutnahora.cz/. Původně jsme měli do KH jet na pouť, ale pak si Skaly vzpomněl, že jsem kdysi vygooglila tuto bobovku a Andulka navíc od babičky dostala prašule na tuhle atrakci, i když původně bylo zamýšleno na tu pražskou. Každopádně musím říct, že kam se hrabe pražská! Ta kutnohorská je teda fakt bombička a je složená ze dvou částí - první je jakási rekreační a druhá adrenalinová, takže se jede vlastně dvakrát.
Já jezdila s Andulkou, Petr s Adélkou. Obě holčičky řičely nadšením a dožadovaly se dalších jízd. Můj zadek kapánek protestoval, nějak to není koncipované na české ženy či co.. Tím, jak jsem měla Andulínu mezi nohama, naklepala jsem si kejtičky jak řízky o Vánocích. Ale stejně to stálo za to! :-). Takže momentálně nejčastější otázka, kterou dostáváme je, kdy zas pojedeme do Chutné hory na bobovku..
Hned vedle bobovky je i dráha pro buggyny, ale je to tak od sedmi let.. To si Andulka bude ještě muset chvilku počkat. Dost těžce to nesla, ale holt život je svině.. :-). Ještě na té bobovce se mě ptala, jestli, až jí bude 16, bude smět jezdit sama. Tak jsem jí potěšila, že sama bude smět jezdit už od 12. :-)
Když nevyšly buggyny, vyblbly se aspoň na přilehlém hřišti.
Po cestě domů jsme si vyslechli ještě pár neuvěřitelných rozhovorů dvou a pětileté slečny, mimo jiné monolog Adélky:
Aňo, ukidni se! Ukidni se! Jasný?!
A při cestě do KH, kdy jsem už z dálky viděla bobovku, Andulína úlevně prohodila - Díky Bohu, že máme tu Dží pí pesku! - tak to jsem pak ještě nutně musela doplnit, že GPS je sice fajn, ale musí k tomu být i geniální maminka, která ví, co tam naloudovat :-D.
Po návratu domů byly sice holčičky stále plné nejen zážitků, ale i energie, takže jsme ještě popadli kolo a motorku a zas se jeli projet k Chýši :-). Ve finále jsme tam zanechaly živitele samotného a zahlušit jsem je šla sama.
Na pondělí jsme neplánovali žádný mimopražský výlet, přece jen nás odstrašovalo dopravní zpravodajství. Andulka měla už dlouho slíbeno, že jí někdy vezmeme na Žižkovskou věž, abysme se podívali na miminka http://www.tower.cz/. Domluvili jsme se i s mamkou, aby se vyvětrala a sešli se na Jiřáku. Andulína velmi brzy odhadla, kam pojedeme na výlet. Vždycky jí to necháváme jako překvápko, ale ona je prostě chytrá jak opice a okamžitě si umí dát jedna a jedna dohromady :-).
Adélka nám v tramvaji na chvíli vytuhla, takže jí pak Petr nesl i po ulici a to už jí i vzbudilo :-). Celou dobu jsme pozorovali vrtulník, který lítal stále dokola a chvílema jakoby stál na místě. Ve finále jsme zjistili, že to byl policejní vrtulník, který monitoroval fanoušky Sparty a Slávie. My jsme si vyjeli výtahem do 93 m výšky věže a kochali se výhledem na Prahu. Andulína chtěla koukat i dalekohledem, ale přece jen přes ta skla nic moc.
Ze Žižkova jsme došli k ségře "do kanceláře", jak říkala Andulína :-). Je to pizzerie hned vedle KFC Na poříčí a je to naprostá oáza klidu těsně u magistrály. Mají i zahrádku, takže pohodička. Holčičky měly slíbené poháry, které samozřejmě nesnědly, my si dali lambrusco a nějakou tu dobrůtku. Poseděli jsme, pokecali a pak už jsme ségře jen zamávali a mamka šla na jednu zastávku a my na druhou a jeli domů..
Tím skončily Velikonoce 2009, překvapivě velmi pěkné, ačkoliv netradičně strávené doma.
Fotky z výletu do Kouřimi a do KH http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_12_Vylet_Kourim%2CKutna_Hora/
Fotky z výletu na Žižkovskou věž http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_13_Vylet_na_Zizkovskou_vez/ | 
