Těšila jsem se, jak si odpočinu od holčiček (a ony ode mne). Odjela jsem ze Skalice v pondělí v poledne, že si užiju trošku volna. Naplánovala jsem si pondělní večer akcičku, která, bohužel, nevyšla, tak jsem si aspoň užila péče o nehty na nohách i rukách. Dvě hoďky péče jen o sebe.. nádhera. Sice byla se slečnou trošku horší domluva, moc česky neuměla, ale k pedikúře mi pustila masážní křeslo, z kterého mě ve finále bolely lopatky ještě tři dny, jak když mi někdo nabančil :-).
Večer jsem si rozdělala práci s vidinou, že mám celé úterý na to, abych to dodělala (v plánu byla hlavně probírka oblečení, což se mi s holčičkama dělá fakt špatně). V úterý ráno v 7:00 hod. telefon z Vojkova a že prý babičku vezou na kontrolu do Vinohradské a je potřeba, aby tam u ní někdo počkal. Vzhledem k tomu neuvěřitelnému předstihu (babičku měli dovézt v 8:00 hod.) jsem vyhrála konkurz já. Stejně nikdo v Praze nebyl a když Áčka zůstaly ve Skalici, tak to bylo jedno. Říkala jsem si, že když jede babička na kontrolu, tak to bych tak v 10 mohla vypadnout a hlavně je to minimum, co pro ní můžu udělat. Ajajaj.. jak hluboce jsem se mýlila..
Vybičovala jsem se k neuvěřitelnému výkonu, takže jsem byla v 7:50 v nemocnici. Babičku přivezli až v 8:45.. V čekárně asi milión osm lidí, včetně chlapíka, který byl zjevně po úraze a byl jen základně ošetřen. Babička byla evidentně nadopovaná, takže v podstatě to celou dobu prospala. Naštěstí. Na řadu jsme přišly těsně před 12.. Začal se nám věnovat nádhernej pan doktor - takovej koloušek k sežrání :-) - jenže se ozvalo zabouchání na dveře a saniťák, přivezl chapa, na kterého spadl strom. Následoval přesun do sádrovny a stísněné podmínky. Převzal nás jiný pan doktor, taky koloušek, ale asi nějakej tupější, sestra mu musela všechno nadiktovat a radit, kam má co zapsat. V každém připadě se řešila babiččina hospitalizace. No koukala jsem na ně jak zjara, protože mi z Vojkova dali pokyn, že jde babička JEN na kontrolu a saniťák mi nechal číslo, ať mu cinknu, až budeme hotové. A pan doktor chtěl po mně papíry z předoperačního vyšetření, informace, na co je nebo není babička alergická, kolik váží, měří, co bere za léky, co jsme jí dávali na uklidnění.. a já jen zírala a zírala a nebyla jsem schopná odpověděd lautr na nic, protože jsem na to prostě nebyla připravená.
Sestřička tedy, že nabere krev. Jenže v těch podmínkách sádrovny to bylo kapánek složitější, tak mě požádala o pomoc, pokud to prý zvládnu. Na odběry krve jsem jakožto štítnožláznice a navíc dárce krve zvyklá, takže fakt se nekácím, ač to bylo na lačno. Vysloužila jsem si tedy pochvalu a pozvánku k náborovému řízení, že bych mohla jít taky dělat sestru :-D. No.. děkuju.. to fakt ne! Probraly jsme spolu, jak jsou sestřičky mizerně placené a přitom to opravdu nemůže dělat každý.
Babičku tedy nakonec opravdu hospitalizovali, že je to k operaci, ačkoliv původně měla být na Vojkově 6 týdnů, odvezli jí na jedno oddělení, kde koukali taky kapánek vyjeveně, že s příjmem nepočítali, ale jedna sestřička si babičku pamatovala. Já jsem konečně, něco po poledni, odešla naprosto šokovaná, jak funguje naše zdravotnictví. Už se vůůůbec nedivím, že v něm neustále chybějí peníze, když se dělají vyšetření duplicitně a zbytečně. Volala jsem to strejdovi, tomu to nedalo a povedlo se mu sehnat na telefon doktora, který babičku předtím ošetřoval. Ten evidentně vařil z vody, začal tvrdit, že babička na Vojkově spadla, že prý vstala a zamotala se jí hlava. No kraviny na entou! Babička těžko mohla vstát, protože toho prostě není schopná. Pan doktor si sice přečetl zprávu, ale tu původní, přijímací.. Každopádně ještě během toho odpoledne babičku převezli zas na jiné oddělení.
Domů jsem dorazila kolem 15.00 hodiny, uklidila kus skříně a z víru událostí jsem úplně zapomněla jít na kontrolu té mé úžasné sloní nohy. Naštěstí to splasklo a snad to bude už OK.
Ve středu jsem po o vyrazila zase na Vinohrady, babička byla na pokoji sama, byla bez silných opiátů, takže se mnou i jakž takž komunikovala. Odtud jsem jela na Vojkov, abych vyzvedla věci. Ti se mi omlouvali, že netušili, že babičku budou hospitalizovat, jinak by jí ty věci vzali. Ještě mi paní doktorka četla zprávu, kde bylo jasně napsané, že má babička dojet na KONTROLU, aby se poté rozhodlo, co dál.. Tak nevím, kde udělali soudruzi z NDR chybu..
Potřebovala jsem si kapánek vyčistit hlavu, tak jsem si za Vojkovem ulovila jednu kešku a tradá do Skalice za holčičkama, ačkoliv jsem z předsevzatých cílů splnila jen minimum.
Ve čtvrtek jsme jeli na lov kešek do Sázavy i s Maruškou, Míšou a Lenkou. Více v kačerském deníčku.
V pátek jsem jela na otočku mrknout na babičku - už nebyla na pokoji sama, byly s ní i dvě paní - jedna Květuška :-) - které byly strašně zvědavé. No něco pro mě :-D. Ale prý se o babičku sestřičky hezky starají, snaží se jí dávat pít a jsou k ní laskavé. To mě hodně potěšilo. Šla jsem se i zeptat co a jak a bohužel tam byl opět natvrdlý koloušek - doktor, který opět nevěděl, která bije. Prý, že si pamatuje, že se to řešilo, ale neví, jestli o víkendu "přijde někdo přes páteře, to by kdyžtak babičku operovali". Tomu říkám plánování, když se neví, jestli někdo přijde nebo nepřijde do práce.. Babička zase docela komunikovala a chtěla pořád pusy :-). |
