Ve středu jsme se konečně pořádně viděly s Gabruškou. Malému Danečkovi už bylo pět měsíců a je to chlap jak hora. Sraz jsme měly v parku u Hlavního nádraží. Je tam krásné dětské hřiště a má i vlastního hlídače, aby se tam nestahovaly podivné živly. K dispozici je i TOI-TOI WC, což je paráda. Kromě různých prolízaček, houpaček a klouzeček je tu i oblíbená kladka :-). A ačkoliv bylo hodně vedro, dalo se to tam pěkně vydržet.
Z hřiště jsme se přesunuly na zmrzku a za stálého krafání pak do Palladia. Tam jsme se rozloučily a my jsme šly ještě s Áčkama pořídit nějaké věci na plavčo. Vzhledem k tomu, že obchodně je vlastně po sezóně, byla jsem ráda, že jsme sehnaly aspoň dva kruhy. Křidýlka ani náhodou. Ale byla jsem moc ráda, že jsme si Gabruškou mohly alespoň trošičku pokecat mezi běháním od houpačky k prolejzačce :-). I když je fakt, že se "vidíme" skoro denně přes ICQ, tak ani nemám pocit, že bysme ztratily kontakt. Miluju internet!!!!
Na čtvrtek jsme měly domluvené rande s chlapama :-). Když jsme byli na parníku, volala mi Cecelka, co děláme ve čtvrtek, že Martin by rád s klukama do Aquaparku do Čestlic a jestli nechceme jít s nima, že ona s Liduškou ještě ne a přece jen je lepší, když jsou aspoň dva dospělí. Měla jsem z toho trošku obavy, jak to zmákneme, navíc voda není můj oblíbený živel, ale přesto jsem kývla a domluvila rande na 10.15 v Čestlicích. Áčka se děsně těšily, já teda trošku méně :-).
Bylo zas příšerné vedro, tak jsem předpokládala, že by mohli lidi vyrazit spíš na přírodní koupaliště. Ale krize-nekrize, bylo tam docela dost lidí i tak, nicméně kapacitu to má 2.100 lidí, takže to celkem šlo. Původně jsme si mysleli, že nějak po o pojedeme domů, ale bylo to tam tak fajn, že jsme holčičky lámala k odchodu v půl šesté a to ještě se scénkama. Dokonce jsme tu koupily i rukávky, takže pro ně bylo fajn, že je pomalá řeka unášela vpřed a nezůstávaly jsme na jednom místě. Navíc je nadchla teplounká vířivka a jeskyně s žraloky. Tam byla taky nádherně teploučká voda :-).
Jediný úlet, který se moc nepovedl, byla Divoká řeka. "Doplavali" jsme tam zevnitř a Martin říkal, že je to v pohodě, že to s klukama minule jel. Výjimečně jsem neposlechla svojí opatrnou Báru a uvěřila.. No.. kapánek nás to semlelo, sice to nebylo až tak dramatické, ale jak jsem držela obě dvě holčičky, nebylo to ideální. V jednom bodě nás zachytil Martin, ale pak zas pokračoval za klukama, kteří už byli kdovíkde.. My zůstaly "na mělčině", nějak jsem si už netroufla pustit se dál. Pořád jsem špekulovala, jak holčičky vyndat, ale nemohla jsem se dostat k druhému břehu, protože pořád někdo jezdil a sejmul by nás. Naštěstí tam šli dva plavčíci něco kontrolovat, takže jsem je požádala o pomoc. Oni to obešli a holčičky vzali do náručí a odnesli do cíle suchou nohou. Já to sjela za nimi. Hned jsem se omlouvala, že je to moje chyba, že si to moc dobře uvědomuju, no prostě zafungovala blbá blondýna :-(. Oni mě nakonec ani nesprdli.. Takže až na tuhle vypjatou chvilku, jsme si to nádherně užili všichni. A holčičky mají aspoň o čem vypravovat :-). Příště se spolehnu jen a jen na sebe a na svůj názor a všechno si dopředu prohlídnu.
To jsem potom udělala u tobogánu. Je jich tam hned několik, některé naprosto příšerné, ale jeden akorát tak pro nás. Nejdřív jsem ho tedy projela s Andulkou, jenže Adélka chtěla taky a Andulce se nechtělo čekat a navíc už věděla, jak to vypadá, tak nakonec jezdila sama a byla na to i parádně hrdá. :-)
Zážitkem bylo i koukání na ponor. Je to prosklené, takže je pěkně vidět odspodu, jak to někdo zkouší. Jedinou výtku bych měla, a to k jídlu. Je tam v podstatě jen jedna restaurace na oběd a člověk v té frontě fakt stráví věčnost. I když je to jídelní systém, přesto to trvalo dlouho.
Každopádně musím pochválit holčičky, byly naprosto vzorné, držely se mě jako klíště a až na dvě drobné výjimky se to obešlo bez nějakých scének. Ale chápu, že Adél byla unavená, jak z vody, tak z toho, že nespala, takže kdyby si nezaječela, asi by to ani nebylo normální :-).
Po cestě domů jsme ještě ulovily kešku a večer padly vyčerpáním :-).
Nicméně Adél od té doby vyžaduje "jet tam dozadu, do Aquaparku" :-)
V pátek jsem si dopoledne "odskočila" do Hair Arey na vlásky a pak jsme zamířily zas do Skalice. Cesta příšerná, zablokovaly nás dvě bouračky, z toho jedna opravdu hnusná, že dokonce odklonili provoz. V sobotu jsme chtěli jet na Hasičský den do Samechova, ale po dlouhé době pršelo, tak z toho nebylo nic. Ale večer se počasí uklidnilo a děti mohly mít noční bojovku. Tentokrát šly po světýlkách (vybrala jsem Petrovi tyčinky na rybaření) a pokladem byl lampion štěstí a placky I love vlaky od Irči :-). Lampion jsme pak slavnostně vypustili a děti si to jakž takž užily, samozřejmě jsem pak slyšela pindání, že chtěly najít poklad v bedně :-D |
