Vstáváme v 5.30. Brutální čas, zvlášť, když jsme si užívali pohody dlouhého spánku. Doházeli jsme do kufru poslední věci a šli vyrovnat účet na recepci. Ještě jsem měla požadavek na snídani - myslela jsem, že nám připraví balíček, ale recepční nás vyzval, ať se posadíme u baru a přivezl na vozíku komplet snídani, takže jsme se ještě romanticky ve dvou nasnídali :-).
Vyrazili jsme k zastávce autobusu a to bysme fakt snad ani nebyli my, abysme nezabloudili :-D. Trošku jsem si tedy zašli.. Skaly prskal jak křeček, protože kufr výrazně ztěžkl po přidání "pár" lahviček vinho verde a portského a jak má kolečka moc blízko, tak si na každém hrbolku poskočil. Ne Skaly. Kufr.
Naposledy jsme se projeli Lisabonem a celkem nás překvapilo, kolik lidí jede tak brzo do práce. Jak jsme si při příletu mysleli, že je lisabonské letiště malé, tak nás odletová hala hodně vyvedla z omylu. Nám svítila Budapešť Praha, což nás lehce zmátlo a ani na letence to nevypadalo, že bysme měli mezipřistání v Maďarsku. Všude byly fronty, jen u jednoho okénka nikdo. Hned jsme tam zamířili a hned nás zas odtamtud vykopli, že je to pro spešl group.
Spešl group dorazila vzápětí - fotbalová juniorská reprezentace. Vystáli jsem si tedy frontu na odbavení, pak na kontrolu a vzpomínali na pohodovku na Ruzyni. Prošli jsme Duty Free Shopy, abysme zjistili, že lentilky, ač s princeznami, holčičkám za 20 E fakt nekoupíme. A pak už jsme šli a šli a šli a šli až konečně úplně na konci byla naše gate. Kecám. Úplně poslední byla pro let do Osla :-).
Tentokrát jsme měli předposlední řadu v letadle. Když jsme letěli poprvé a právě do Portugalska, tak jsme seděli úplně vzadu a byl to mazec :-). Už to i vypadalo, že budeme mít pro sebe celou trojsedačku, ale pak dorazili ještě naši staří známí golfisti.
Má to výhodu - ty jízdy letištním autobusem - než přivezou další várku, ostatní jsou usazení a nehromadí se v uličkách. Zvlášť, když jízda k letadlu trvá jak na hotel :-). Co mě ale naprosto odrovnalo, byla posádka. Tři naprosto úžasní stewardi (no.. dvě letušky tam byly taky, to je fakt.. ), každý úplně jiný typ a všichni naprosto k sežrání! Dost jsem to ocenila, protože nad Evropou vládla velká oblačnost a nedalo se dívat z okýnka. Každopádně musím pochválit i jídlo :-D. Tak dobré jsem v letadle ještě nejedla. Kuře na mandličkách a jako dezert vanilková pěna.
Doletěli jsme do Prahy a vítalo nás nevlídno, pošmourno, větrno a "mračno".. něco kolem 6C. Docela vtipné bylo, že na kufry jsme čekali společně s letem z Osla. (Pozornému čtenáři jistě neušlo, že pro let do Osla z Lisabonu sloužila ta úplně poslední gate vedle nás) Pak sockou domů, sednout do auta a hurá pro naše milovaný Áčka!
U mamky jsme se dozvěděli, že Andulka měla vysoké horečky, pak to chytla i Adélka, takže střet s realitou víc než drsný..
Nicméně - byla to pohádka a těšíme se do Porta! |
