Ráno jsem se probudila a v břiše křeče... Říkám si OK, je to jako vždycky, mám plnej močovej měchýř, pak bude OK. Jenomže bolest neustupovala. Začala jsem lehce panikařit, nakonec jsem zvedla telefon a zavolala doktorovi, co s tím. Jenomže pan doktor je zrovna dneska na školení, nicméně sestřička mi doporučila, abych raději přišla, že mně prohlédne paní doktorka.
Chvílemi jsem měla pocit, že nedojdu, chvílemi to bylo dobré a říkala jsem si, že určitě plaším zbytečně. Paní doktorka mně prohlédla a zjistila, že miminko je v pohodě, dělá vesele přemety a srdíčko mu bije. Že to ani nevypadá na nějaké poškození placenty, takže snad není důvod k obavám. Vyfasovala jsem pro jistotu hořčík a mám zvýšit dávku Utrogestanu. Hrozně jsem si oddychla, i když pořád ještě křeče nepovolily, nicméně to snad vypadá, že to mám tradičně po mase s hermelínem... Nedám si pokoj a nedám si pokoj... Hrozně mi to chutná, ale většinou to moje tělo tak nějak nezpracuje...
Takže to je teď taková moje berlička, že je opravdu vše OK a že to je jen z toho jídla... Ale do 6.10., kdy jdu na další kontrolu, budu asi pořád v poměrně nervozním stavu....
Doktorka mi chtěla dokonce napsat neschopenku, ale radši si vyberu náhradní volno a zůstanu v klidu do neděle i bez papíru... Mám pocit, že moje předsevzetí zůstat v práci co nejdéle dostává pomalu ale jistě trhliny.... |
