Konečně už došlo i na obývák. Včera jsem celý den vyklízela věci z obývací stěny a přilehlého okolí a vůbec nechápu, kde se toho tady tolik za těch 9 let vzalo... Trvalo mi to tak dlouho i proto, že jsem měla krabice v pokojíčku a tam to postupně přenášela, abych něco netahala, protože to jsem měla přísně zakázáno.
Teď už jenom přesvědčit Petra, že je opravdu, ale opravdu nutné vymalovat i strop, na kterém jsou polystyrénové kazety ještě po původním majiteli. Po konzultaci s malířem to prý jde normálním Primalexem, ale vzhledem k tomu, že jsou to takové malé obdélníčky, které se překrývají jako šupiny, takže je tam asi milion různých rohů, to bude pěkná pruda. Buď se to dá nastříkat, to znamená úplně všechno zakrýt folií anebo vymalovat štětkou a to je taky na pěkně dlouho.... Jenomže dle mého (samozřejmě toho nejsprávnějšího) názoru by se to vymalovat mělo... Petr razí zásadu, že by to nejradši strhal a nalepil tam něco jiného.... :-)))
Pak jsem si taky vymyslela, že chci mezi stropem a tou barevnou zdí nechat bílý pruh cca 10 cm široký, aby jako ten přechod k bílému stropu nebyl tak násilný, ale to už můj drahý manžel pochybuje o mém zdravém rozumu.
Nicméně, tohle už mu předhazuju asi měsíc, takže snad už mu to v hlavě dostatečně vyhnilo a nakonec to pro mně udělá, protože je to ten nejšikovnější manžílek na světě :-))
Skalátko je evidentně taky na mojí straně, protože mně něžně ožďuchává na znamení souhlasu, teda aspoň doufám :-))). Včera jsem ho večer pozorovali, jaké se mnou umí bříšní tance a byla to docela legrace, jak se mění tvar břicha během chvilky. Navíc ho Peťa schválně ještě pošťuchoval, takže to vypadalo, že jsem spokla malou anakondu :-) |
