Na dubňačkách mi většina holek tipuje holčičku a dneska i teta Dušková. Navíc se mi dneska zdá, že se mi pro změnu bříško rozkydlo do stran, tak jsem teda fakt poměrně hodně zvědavá, co to nakonec bude.
Dneska byl vůbec dobrej den. V noci jsem se trpěla kvůli stydké kosti a zádům, fakt to tentokrát bolelo jak pes. Příště se na nějaký pochoďáky po Praze fakt vykašlu, když se pak nemůžu ani přetočit z boku na bok.
Dopoledne jsem to tu potřebovala zase kapánek zkultivovat, protože jsem pozvala na návštěvu babičku. Ještě předtím jsem stihla rychle vyvenčit Taminu a mezi dveřma jsem potkala paní, co bydlí o patro níž a ta se mně spiklenecky ptala, jestli jako čekám miminko. Tak jsem říkala že jo a ona jestli to bude brzo, tak říkám, že zhruba za měsíc a ona jako že už je to vidět, že jsem přibrala. S úsměvem jsem podotkla, že ta bunda mně dělá ještě mohutnější než jsem a že se nedivím, že jí to tak připadá, ale ona mně ujistila, že myslela hlavně v obličeji... To mi ten úsměv kapánek zamrzl.... :-))
Pak mi ještě babička zhodnotila postavu slovy, že mám pěkné bříško a že se mi to taky pěkně vrazilo do toho zadku a to už jsem si říkala, že ještě jedna kapka a půjdu si to hodit :-))) No a pak ta teta Dušková, že mně vidí na holčičku, což je pro mně synonymum toho, že jsem oteklá a zošklivělá... Takže mám za dnešek nesmírně bolavou dušičku a šrámy na sebevědomí, protože doposud mi všichni lichotili jak mi to sluší a i já jsem se cítila báječně.... Jak já jsem nešťastná, že mně vidí tlustou a ošklivou.... :-)))) to abych si šla dát další čokoládovej pudink :-))))
Košíčky, které mi přinesla babička, mi totiž sežrala Tamina než jsme přijeli z nákupu. Mrcha jedna. Měla jsem je na stole a říkala jsem si, že jsou dost vysoko... Evidentně nebyly až tak DOST :-))). Tak teď doufám, že jí po nich pálí žáha, jako vždycky mně... :-)))
S babičkou jsem měla ještě jednu příhodu. Odešla jsem na záchod a když jsem se vrátila, babička seděla v mé "počítačové" židli a pochvalovala si, jak se v ní pěkně sedí. To mi nezbývá než souhlasit, je to fakt nejpohodlnější židle v naší domácnosti. Jenomže v ruce měla můj diář a vesele v něm listovala a ještě nahlas pročítala, co tam mám za zápisky - mám tam hlavně narozeniny, svátky a kontroly a tak.. prostě klasický diář. Tak jsem se ohradila, že to je MOJE soukromá záležitost a babička se v podstatě urazila, že tam snad nemám žádné tajnosti, které by nemohla vidět. Snažila jsem se jí znovu vysvětlit, že to je opravdu moje soukromá věc. Tak na to mi řekla, že si myslela, že to je jen telefonní seznam. Znovu jsem zdůraznila, že i kdyby to byl "jen" telefonní seznam, je to moje soukromí a nejsem zvyklá, aby mi do něj někdo zasahoval. Na to konto mně babička uzemnila, proč to teda nechávám volně na stole!!!! Ale já opravdu nejsem zvyklá, aby mi ani Petr probíral diář nebo mobil a stejně i naopak já respektuju jeho právo na soukromí a taky bych to neudělala... Když jsem pak babičku odvezla domů, tak říkala, že jí to mrzí, že se mi do toho diáře dívala. Mně to taky mrzí, že jí to mrzí, ale stále trvám na svém, že má každý právo na své soukromí.
Když jsem jí vezla domů, tak jsme se zasekli v koloně, takže cesta nám trvala víc než hodinu. To už jsem si skoro odvykla, přece jenom má ta socka svoje výhody :-)). Ale potřebovala jsem se ještě stavit u našich, měla jsem tam od kámošky nějaké další oblečení na skalátko a mamča mi koupila krásné džínečky z Nextu v tom výběrovém sekáči. Fakt jsou boží :-)).
Od našich jsem vezla babičku do Písnice a pak jsem jela pro Peťu do Jirčan s tím, že zajedeme ještě do Makra. Byla jsem ráda, že můžu babičku odvézt aspoň tu jednu cestu, přece jen je to od nás přes celou Prahu a stejně bych k našim pro ty věci jela.
V Makru jsme chtěli koupit plínky prckovi, ale měli tam nejen šíleně zmatené ceny, které neodpovídaly zboží v regálu, ale i to tam bylo ve finále dražší než v Globusu. Tak jsem si aspoň koupila ten nejměkkčí toaletní papír do porodnice a šťourátka do uší.
Taky, kromě ostatních věcí, jsme nakoupili čerstvou zelenou petrželku, Peťa jí vždycky naseká na drobno a dá zamrazit, takže máme pořád čerstvou a tentokrát jsme si jí přinesli domů i se šnečkem :-)). Venku je ale zima, tam by chcípnul, tak jsme ho dali zatím do květináče a vyšleme ho do světa příští týden. Prý konečně už přijde jaro. Tak doufám, že se nám šneček někam nezatoulá a omylem ho třeba nezašlápneme :-((( Taky mně napadlo, že bysme si ho mohli po "francouzsku" udělat na tý petrželce, ale přece jen to byl ten malej pruhovanej a pro naší rodinku tudíž velikostně neodpovídající...
Bráchovi dneska operovali koleno, tak poslal pěknou MMS z jeho úhlu pohledu. Doufám, že se mu brzo zahojí, protože ho čeká ještě jeden zákrok, tentokrát na druhé noze. To jsou ti fotbalisti, kteří se živí jako podlaháři... Ty jeho kolena dostávají taky pěkně zabrat.... |
