Teoreticky máme měsíc do porodu. Prakticky doufám, že šest neděl a že mně nic nebo někdo nevytočí natolik, abych musela do porodnice dříve… Nevynechávám odpolední spánek, i když se mi zdají pěkné kraviny. Zrovna včera jsem byla na nějakém mostě, bylo to v zimě, všechno zamrzlé a najednou se objevili dva obrovští kapři. Skočili na led a ten se pod nima probořil a oni podpluli ten most, co jsem na něm stála. Tak jsem se dívala, jestli někde vyplavou a taky že jo. Vyplavali a táhli sebou zraněného delfína. Hned jsem vytasila foťák, jenomže jak byla zima, hrozně pomalu se otvíral a já couvala a couvala, abych stihla vyfotit delfína v Čechách, kterého nesou dva kapři, až jsem spadla z toho mostu taky na ten led. Bylo to ale kupodivu měkké přistání, jen jsem se začala propadat do té vody. Největší starost jsem ale kupodivu měla, abych uchránila ten digitál J. Kupodivu jsem ale nezapadla do vody, nic se mi nestalo, ani jsem nenamočila, ale jak dopadlo si nepamatuju. Buď jsem se vzbudila anebo jsem to prostě zapomněla…
Tak nevím, zkusím kouknout zase do snáře, ale je to pěkně zmatené a bláznivé J. To bude asi tím, že mám za manžela vášnivéh rybáře, který ale nejčastěji vidí ryby v časopise Rybářství :- ))) Miláčku, já se ti samozřejmě nesměju, že ty ryby chodíš spíš krmit… Vždyť víš… :- ))) Když Peťa odevzdával rybářský lístek za loňský rok, tak tam měl asi 4 a půl kila ryb… Měla jsem z toho tradičně srandu, tak když vyplňoval rubriku „ostatní“, jsem mu poradila, ať tam napíše i ten mlýnek, že se mu navýší celkový počet kilogramů :- )))). Ale chápu, že si k té vodě chodí hlavně odpočinout, mně to teda připadá jako totální nuda, ale Peťa už se těší, jak bude chodit s prckem.
Jinak abych se vrátila k tomu poslednímu předporodnímu měsíci – bříško mi „zničeho nic“ vyskočilo na pěkných 113 cm, tj. nárůst o 6 cm od 27.2.2004 a taky jsem se zvážila, takže beru zpět všechny nářky a stěžování na ty, kteří se „dotkli“ mé „tloušťky“ a musím zkonstatovat, že už jsem překonala tu magickou 80 a mám + 13 kg. Ale mám pocit, že to pořád ještě není nijak tragické a hlavu si z toho fakt nemíním dělat.
Na oslavu posledního měsíce celé odpoledne žehlím a žehlím a žehlím. Udělám pak fotku, abych měla doklad o své pilnosti :- ))) |
