Na kopečku maličkém, ozývá se dětský smích,
přibelhá se děvčátko, jenom takhle o berlích.
Chtělo by si s dětmi hrát, oni ji však odehnali,
že prý jim má pokoj dát, že je jenom mrzák malý.
Jedné krásné noci té, andílek ji s sebou vzal,
hlas malého děvčátka naposledy zašeptal:
"Maminko, až budu v nebi, nebudou se mi tam
andílci smát a budou si se mnou hrát. "
Když děvčátko odváželi, náhle ustal dětský smích,
a děti se mámy ptaly na děvčátko o berlích.
Máma v očích se slzami, odpovídá tiše jen:
"Jedné krásné noci té, andílek ji s sebou vzal,
hlas malého děvčátka naposledy zašeptal:
Sbohem, mámo. " | 
