Odložit rodičovství na dobu hodně po třicítce je dnes sice běžné, ale nebezpečné rozhodnutí. Pokud se totiž začnete léčit s případnou neplodností až v pětatřiceti, vaše šance na úspěch se dramaticky snižuje. Mám kamarádku, která se spolu s partnerem rozhodla, že na děti je čas až po třicítce. Uklidňovalo ji tvrzení okolí, že dnešní "pozdní" zakládání rodiny je běžné a žádná zdravotní rizika by pod řádnou kontrolou lékaře neměla hrozit. Pořídili si byt, dovolené trávili na dobrodružných cestách po světě a život se hezky odvíjel podle jejich představ. Nakonec, ve věku 33 let, se přece jen rozhodli mít dítě. Bohužel už dva roky jen marně čeká na to, aby všem okolo oznámila tu radostnou novinu, že je těhotná.
Je spousta žen, které si přejí mít své vlastní dítě, založit rodinu, ale přece jen chtějí do té doby stihnout spoustu jiných věcí, na které už pak zřejmě čas mít nebudou. Důvodem, proč na dítě taková žena nemá vůbec pomyšlení, může být to, že má skvělou práci anebo se jí po dlouhém hledání konečně naskytla možnost prosadit se, má zálibu v cestování, stále si myslí, že nenašla toho "pravého", se kterým by chtěla mít dítě anebo si sama sebe nedokáže v roli matky vůbec představit. Takovéto argumenty se mohou zdát na jedné straně opodstatněné, ale není snad trochu proti přírodě, pokud se budeme vyhýbat roli matky? Jedině my ženy, máme tu možnost přivést na svět svého potomka. Zeptejte se ostatních žen, které už ví, jaké to je být matkou a většina vám odpoví, že mít dítě je tou nejpřirozenější věcí na světě, že veškerá bolest a nepříjemnosti spojené s těhotenstvím a porodem jsou velmi brzy zapomenuty. A nejen to. Kdo má dítě, nemůže být sobecký. Zapomene na sebe a stará se o něj. Ví, jaká je to odpovědnost, ví, že je tu někdo, o koho se začíná hodně bát a ví, že ten malý človíček bude takový, jak ho vychováme my samy.
Přiznávám, že někdy si sama myslím, že dítě mi spíš přidává vrásky na čele a hroutí dřívější zaběhlý denní režim, kdy jsem měla na sebe více času, ale na druhé straně jsem pochopila, že děti mě naučily znova se smát, hrát si a dívat se na svět očima někoho, kdo nevidí jen zlo, ale dokáže se radovat z maličkostí. Kolik dospělých to ještě umí?
Biologický čas je proti nám. A proti ženám dramaticky víc než proti mužům. Žena se rodí s daným počtem vajíček, který se v průběhu jejího života neustále snižuje a s věkem se zhoršuje i jejich kvalita. U zdravé čtyřicetileté ženy je tedy už většina vajíček geneticky abnormální, což ubírá na šanci otěhotnět. Celý proces posunutí biologické hranice je však pro ženu přinejmenším velmi nepříjemnou zkušeností.
Podle slov mnoha lékařů vnitřní stav tělesné schránky bohužel na rozdíl od vnějšího přesně odpovídá době jejího používání. Ideální vnitřní prostředí pro vývoj zdravých vajíček ohlašuje biologický budík naposledy ve třiceti.
Občas se sice najdou výjimky, ale čtyřicetileté prvorodičky jsou dnes běžnou záležitostí hlavně díky medicínskému pokroku. Ti, kteří prošli "oplodňovací léčbou", o ní hovoří vesměs otevřeně a jsou vděční za to, že dostali takovou příležitost. Jedním dechem ovšem přiznávají, že kromě šatů museli před lékaři odložit i spoustu předsudků a přirozený stud a odhalit až příliš mnoho ze svých nejintimnějších vrstev. Za výsledný řvoucí uzlíček v náruči to však určitě stojí a málokdo toužící po vlastním dítěti váhá nad tím, zda léčbu vůbec podstoupit. Čeká ho ale běh na dlouhou vzdálenost.
A právě v tom se skrývá další úskalí pro ty, které mateřské plány odložily na věk kolem pětatřiceti. Zatímco žena, která podstoupí léčbu už ve třiceti, po nejméně dvouletém neúspěšném snažení, má ještě dobrých pět let k dobru, než se přehoupne do kritické věkové kategorie, v níž se ženská plodnost statisticky výrazně snižuje. Kdo odstartuje později, ocitne se v ní rovnou.
A jak je to tedy možné, že vytoužené dítě stále nepřichází?
Je důležité připomenout, že běžná gynekologická prohlídka neodhalí problémy s plodností. Ta pouze zachytí hrubé patologické změny, ale nijak nesouvisí s vyšetřením plodnosti.
Důvodem může být také umělé přerušení těhotenství. To je velmi rizikové, protože zvyšuje pravděpodobnost pánevního zánětu a poškození funkce vejcovodu. Také existují infekce, které proběhnou zcela bez příznaků, a přesto zanechají následky, které ovlivní naši plodnost. Právě bezpříznakový zánět bývá častou příčinou sterility.
Endometrióza - jedna z klasických příčin neplodnosti, která o sobě může dát vědět opakovanými bolestmi v podbřišku - chronickými záněty. Při endometrióze má žena děložní sliznici i mimo dělohu. Tato tkáň pak vyvolává řadu abnormálních procesů, které znemožňují oplodnění vajíčka.
Velkou neznámou je v našich plánech i partner, jehož plodnost také zjistíme až pokusem o početí. Plodnost partnera lze zjistit vyšetřením spermiogramu. Žena může mít také potíž s tvorbou vajíček, případně její vajíčka nejsou z genetického hlediska použitelná. Řešením bývá dárcovství vajíček.
Na závěr snad jen pár základních rad, pokud opravdu chcete mít dítě:
- Jezte zdravě
- Nekuřte
- Pravidelně navštěvujte gynekologa
- Alkohol pijte pouze symbolicky
- Neberte drogy
- Nestřídejte často sexuální partnery
- Nechte vyšetřit partnerův spermiogram
- Plánujete-li dítě po třicítce, absolvujte pro jistotu vyšetření, které potvrdí, zda ve vašem těle probíhají hormonální funkce a ovulační cykly tak, jak mají.
Nerada bych, aby byl tento článek brán jako donucovací prostředek k tomu mít dítě. Je samozřejmostí, že nestačí jen dítě chtít. Je potřeba mu poskytnout také klidné a zdravé prostředí, ve kterém bude vyrůstat a milující lidičky kolem sebe. Někdy si ale možná hodně vymýšlíme, když tvrdíme, že nejsme připravené. Dítě nepotřebuje nosit značkové oblečení, nepotřebuje žít ve vile a není pro něj důležité, kolik peněz máte. Důležitá je pro něj láska, trpělivost a zázemí. A to snad až tak moc nestojí. Dítě vám vše jednou stonásobně vrátí.
Autor: Rachel |