Mezitim ubehly dve hodky a ja dostala povoleni zavolat meho porodniho kamarada Zdenka … no mel radot, byl uz 10min v posteli a ještě nestihnul ani usnout:-) S babi jako neprazaci trochu zabloudili, udelali si hodinkovou jizdu nocni zasnezenou Prahou… Ale byl v Podoli na to tata a ja mela radost, ze uz tam nejsem sama … Porodni salek byl malicky, ale hezky … barevne zavesy, kazetak, porodni polohovaci luzko, mic, zidle, sprcha se zachodem … mozna i nejake další věci ale to uz fakt nevim. Na zdech byly obrazky miminek, krasne navnadeni… Kazetak jsme pustili, ale abych pravdu rekla, ja tu hudbu vubec nevnimala, ani uz nevim co jsme pustili … snad Kabaty … no fakt nevim:-) Vetsinu casu jsem travila ve sprse, pomahalo mi to tlumit bolesti. Kdybych nemusela, asi bych z ni ani nevychazela … ale mezitim bylo mereni na monitoru, coz bylo sice otravne, neboť v leze se bolesti dost blbe rozdychavaly, na druhou stranu mne to však uklidnovalo slyset tlukot zlaticka a videt graf sily kontrakci, vedela jsem ze se porod nekam posouva, to uz byly kontrakce snad kazde 3 min. Ne za dlouho po prichodu Zdenka se vymenila smena personalu a prisla se mi predstavit ma velice mila PA, která se o mne starala az do konce porodu, a taky pan doktor Werner. PA mne vysetrila a rekla ze se hezky oteviram, uz jsem byla na 5 prstu a ze prijde za 2 hodky…to mi trochu vyrazilo dech, neboť bolesti silily cim dal vice, nicmene chodila casteji a za ty 2h mne opet vysetrila a uz to bylo na 7 prstu, to bylo kolem 8h ranni … a ze zase prijde za 2h, to uz však bolesti byly po 2min a ja uz moc nevnimala … S kamaradem jsme si mezi kontrakcemi i povidali, dokonce jsme se i smali, ja se snazila prodychavat jako o život a pomahalo mi byt v predklonu oprena o Zdenka nebo o luzko, mic mi vubec nevyhovoval, parkrat jsem to zkusila ale bylo mi na mem hrozne neprijemne a to jsem na mici cvicila cele tehotenstvi… paradox… Ještě jsem hupsla do sprchy a kontrakce uz jsem mela snad neustale … byly po 1min a ja citila, ze uz to dlouho trvat nemuze … PA nahledla a ja ji rikala, ze uz se mi chce snad tlacit tak hups nahoru .. a otevreni na 9prstu … uz mne dolu nepustila … povzbuzovala mne a rikala, ze uz musime jenom chvili pockat na par kontrakci a otevreni branky a necha mne tlacit … nejlepsi zpravicka dosavadniho porodu:-) … fakt to netrvalo dlouho a zkousely jsme tlacit na zkousku a dorotovavaly hlavicku, pak prisel pan doktor a ja mela povoleno tlacit naplno … první kontrakci mi to nejak nevyslo … unikal mi vzduch při tlaceni, tak mi rekli ze když se pokusim vydrzet neupoustet, bude to tlaceni silnejsi a pujde to lepe…dobře se to reklo, hure plnilo, ale snazila jsem se ze všech sil … při tlaceni uz ani ty kontrakce najednou nebolely … hlasily mi barvu vlasku … pry budete mit blondacka … tak jsem se tesila az tu hlavicku uvidim taky … ještě jednou radne nadechnout, zavrit oci a zatlacit …Zdenek stal při tlaceni u me hlavy a drzel mne za ruku a hladil po hlave a pomahal mi jak jen mohl.….ptali se zda mohou strihnout (dohoda znela strihnout pokud bude nutno), dostali povoleni, vubec jsem to necitila a najednou byla hlavicka venku … pockali jsme na další kontrakci a vyklouzlo telicko…bylo 9.49h… a pak mi ten uzlicek maly nezny a cely krvavy polozili na brisko … nadherna uleva a sileny pocit nepopsatelneho stesti … to male mokre teploucke bylo taaaaaak krasneeeeee, nemohla jsem se vynadivat a snad mi tekly slzicky stesti … jemne zacala brecinkovat a ja byla taaaaak dojata…hlavicku mela takovou nejakou sisatou vypouklou jako z nejakeho vedeckofantastickeho filmu … to jak se chudinka musela protlacit porodnimi cestami. Po chvili ji odnesli vedle na vazeni, mereni a hlavne kontrolu a Zdenek sel s nimi … fotit a tocit aby mi neuslo nic. A mne zacali sit …nastrihnuta jsem byla malicko, tak na 2 vnejsi stehy, horsi to však bylo uvnitr, tam to bylo asi na 8 stehu a bylo to za plneho vedomi, nic moc, to ten porod byl lepsi:-) Ale s panem doktorem jsme si povidali a i srandovali a omlouval se mi za každý vpich, pry jsem byla uvnitr dost hodne roztrzena a tak musel sit rychle at neztratim hodne krve a na vnejsi stehy to nemelo cenu mne opichnout … siti trvalo asi hodinku a mezitim donesly Verunku zabalenou v perine a ja se nemohla vynadivat…Zdenek ji drzel téměř celou tu hodinku v naruci a ona se na neho koukala celou tu dobu temi svymi velkymi nadhernymi okaly a ani na chvili nezdrimla … nemohla jsem se dockat az mi ji daji taky pochovat a hlavne prisat … jenomze byla nalokana hodne plodove vody a prskala, takze si ji odnesli na odsati a pak uz ji neprinesli s omluvou, ze je podchlazena a potrebuje na vyhrati … byla jsem zklamana, ale zaroven jsem to chapala, dulezitejsi bylo aby byla mala Verunka v poradku a aby se zahrala … proste to siti bylo prilis dlouheeeee!
Pak nas nechali na sale ještě další hodinku, prinesli papanicko a za chvili i obed pro mne, uvarili dle prani kaficko i caj, na piti hruskovy dzus … super…jenomze ja hlad vubec nemela a chut uz vubec ne, mozna jsem do sebe dostala pul sucheho rohliku a trochu caje, Zdenek mel tedy hody a pravem si je zaslouzil za tu dlouho cestu a sichtu, co se mnou stravil na porodnim sale. Absolvoval se mnou i predporodni kurz, takze byl opravdu pripraven na to co se bude dit a ja mu byla nesmirne vdecna ze tam se mnou byl i když není otcem Verunky a timto mu ještě jednou mooooc diky, i diky jemu byl porod Verunky mym nejlepsim zazitkem v zivote a nikdy mu to nezapomenu. A taky diky jemu mam nezapomenutelne fotecky a pamatku v podobe video pasky primo z porodniho salu. |
