Čtvrtek 19.5.
Poslední domluva s paní primářkou byla, že na aktivu tohle pondělí řekne naší sociální pracovnici paní H., ať pro nás nehledá jiné děti, protože se snažíme o Terinku s Nikoláskem, a že se společně pokusí vymyslet, jak na to. Když jsem se jí dneska dovolala, tak mi ale řekla, že "to ani paní H. neříkala, protože ona sama o vás začala a říkala, že vás přeřadila do registru jiného kraje jako žadatele o romské dítě, tak jsem si myslela, že jste se na tom s ní mezitím domluvili." Odpověděla jsem, že to je nesmysl, že jsme s paní H. vůbec nemluvili a že trváme na Nikoláskovi a Terince - a co tedy máme dělat. "Asi si sami zavolejte paní H. a domluvte se s ní... ale hlavně jí neříkejte, že ode mne něco víte!"
Musím říct, že tyhle „kompetenční spory“ a naprostá absence hry s otevřenými kartami mezi jednotlivými subjekty v systému NRP už mě docela vytáčejí. Když si představím ty desítky dětí ročně, které se nedočkají rodičů kvůli špatné komunikaci v kancelářích…
Pátek 20.5.
Do telefonu mi paní sociální H. (jako už skoro tradičně) hned zkraje vynadala, jaktože si zase sháníme děti sami, vždyť ona přece na nás myslí a hledá nám to nejhezčí miminko, a zrovna nás poslala do Karlových Varů na jedno dítě a co s ním má dělat, když nás vyberou, „určitě nechcete, abychom ho odmítli, že ne?“ No asi jo, my totiž opravdu stojíme o ty dvě děti z Krče. „Ale s tím stejně nejde nic dělat, ty děti nejsou ani v registru (dětí vhodných pro NRP).“ „Ale tam přeci nejsou jen kvůli tomu, že tady v Praze není zvykem dávat do registru děti, které nejsou právně volné.“ „No protože by tu stejně o ně nikdo nestál.“ „Jak to? Třeba MY o ně stojíme! A kdyby tedy byly v registru, tak by to šlo?“ „No, já o těch dětech samozřejmě nic nevím, ale já tu měla jednu pěstounskou péči s nevyřešenou rodinou a to byli samí mafiáni a drogoví dealeři, a to byste viděli, jaké s tím měli pěstouni věčně potíže! A jiná rodina zase dodnes není vyřešená právně, takže nedostávají žádné peníze…no, já vás vidím spíš na adopci a ne na pěstounskou péči, tohle přeci není nic pro vás, to je velké riziko…“ To mně nadzvedlo, řekla jsem jí, že jsme dospělí a svéprávní, umíme se sami rozhodnout, do jakého rizika chceme nebo nechceme jít! „No tak si jděte sami přes soud, když se vám nelíbí, co pro vás děláme my!“ Chvilku jsme se ještě v podobném duchu navzájem přesvědčovaly a nakonec jsme se domluvily na schůzku v úterý ráno.
Sobota 21.5.
Byli jsme na návštěvě u Lenky F., mladé, ale zasloužilé maminy tří vlastních a tří pěstounských dětí. I oni si své děti našli sami a šli rovnou přes soud, měli ale to štěstí, že jejich děti byly právně volné a jejich rodina se o ně už delší dobu nezajímala, takže byly i v registru dětí vhodných pro NRP. Během moc příjemné návštěvy s výborným grilovaným masíčkem a koupáním v bazénu jsme samozřejmě probrali i děti. Po telefonické konzultaci s další pěstounskou maminkou Sedmikráskou jsme se ujistili, že kdybychom se rozhodli pro soudní cestu, tak děti nemusí být v registru, dokonce teoreticky bychom ani nemuseli být schválení žadatelé o NRP, záleží jen a jen na rozhodnutí soudu, zda na náš návrh svěří děti do naší péče.
Pondělí 23.5.
Hned asi na počtvrté jsem se dovolala paní primářce. Ptala jsem se na obě možnosti: a) zařazení dětí do registru vhodných pro NRP a pak standardní cestou přes aktiv nebo b) přímo přes soud žádostí o svěření dětí do naší péče, ale nic nového jsem se nedozvěděla, prý se musí poradit se sociálkami KÚ (a možná i obou dětí, každé má totiž jinou), mám zavolat zase ve středu.
Nevím, jestli existuje ještě jiná schůdná varianta (žádná mě nenapadá). Tyhle obě mají své pro a proti:
var.a) registr - musíme přesvědčit primářku, aby děti do registru nahlásila. Riziko je, že kdyby se někdo (např. paní soc.H.) šprajcnul, tak ty děti k nám nepřijdou (a bůhví, kdy by se pro ně někdo našel). Výhodou je, že při následujícím soudu by naše údaje vůbec nefigurovaly, protože děti by měly jako opatrovníky své soc. pracovnice. Taky je to asi běžnější postup (aspoň tady určitě), tak to asi bude schůdnější i pro soudkyni.
Var.b) přímý soud – vyhneme se oklikám byrokratického šimla, ale budeme se muset osobně soudit s mámou N+T, což jistě není zrovna radostný zážitek, navíc bude mít přístup ke všem našim osobním datům včetně adresy. My hodláme podporovat styk dětí s jejich první rodinou (bude-li o to mít zájem); mám jen obavu z toho, aby nás někdo nepřišel zmydlit, žádat o peníze apod.
Taky tady mohou asi hrozit značné průtahy a všechno se může ještě táhnout.
|
