Úterý 24.5.
Na domluvenou schůzku se soc.prac. paní H. jsme šli oba - Pavel i já. Poměrně záhy bylo jasné, že snaha naklonit si ji na naši stranu a získat pro pomoc při svěření dětí do naší péče je, mírně řečeno, naivní. Přemlouvala nás hlava nehlava, snažila se hrát na city, jsem ráda, že už to na mně nějakou dobu nepůsobí, před pár lety bych od ní odcházela úplně vyždímaná. My jsme toho v zásadě moc neřekli, na citové vydírání, jak ji tím trápíme, jsme neodpovídali (co taky, když jsem nechtěla být ironická a litovat ji, jak jí kazíme den) a jinak jsme volili metodu ohrané desky - "ano, ale když my chceme právě tyhle děti".
Nechala nás podepsat, že nechceme "abychom byli momentálně řešeni" (jako podklad pro stažení naší dokumentace z Karlových Varů), ukazovala nám fotku holčičky, pro kterou jsme měli být v KV v aktivu, zavolala do KV, aby nás vyřadili ze žadatelů (a před každým z těch kroků chvilku čekala, jestli teda konečně řekneme "počkejte ještě" - a my nic).
Neustále opakovala, že tady měla spoustu podobně umanutých (sponzorů, dobrovolníků apod.), že to takhle vůbec nejde a vzápětí, že kdykoli to takhle udělali, tak to špatně dopadlo a děti byly vždycky vráceny, protože oni (tedy ona a jejich mladá psycholožka) jedině jsou schopné posoudit, jaké dítě která rodina zvládne. Nicméně to vnuklo Pavlovi logickou otázku, jak to mohlo nějak dopadnout, když to přece jinak nejde - jak to tedy jde? Prý to bylo většinou přes původně hostitelkou péči (a nelegálně, jak neopominula dodat), ze které si požádali o PP. Ani můj pokus obrátit diskuzi o pár stupňů pozitivněji (a realističtěji) otázkou, že jistě i nějaké případy dopadly dobře, ji nezviklal v jejím pesimistickém přesvědčení a pravila pochmurně, že ne, všude to dopadlo špatně a děti šly zpátky do děcáku.
Průběžně zároveň nadávala, jak je možné, že jsme z KÚ dostali o dětech vůbec informace a že to je na žalobu. Snažili jsme se konspiračně zatloukat, nicméně, jak se dalo čekat, žhavila drát do KÚ nejspíš ještě než jsme vyšli z domu.
H. nás upozornila, že máme před soudem prázdné ruce, protože ze zákona o osobních údajích a mlčenlivosti atd. nesmíme vědět o těch dětech vlastně vůbec nic, natož je znát blíž, a že soud přece nedá děti někomu, kdo o nich nic neví, zvlášť proti vůli matky k PP - je to začarovaný kruh? U Terinky navíc jde ještě o otce, po kterém má příjmení, a se kterým zřejmě matka nějakou dobu žila, než ho zavřeli.
Perličku si ovšem nechala na závěr, když po rozčilování, že tedy všechny ty psychotesty a její čas byly zaplaceny a vyhozeny nazmar, pravila: „Vždyť vy tím ubližujete i tomu státu!“
Středa 25.5.
Podle domluvy jsem volala paní primářce. Říkala, že jí hnedka zčerstva volala H. Zodpovědnost za "únik informací" vzala paní primářka na sebe a byla s tím zřejmě celkem v pohodě (popravdě jsem měla docela obavu - kdybychom si ještě naštvali ji kvůli profláknutým informacím o dětech, tak stojíme úplně na vodě).
Řekla nám, že podali soudu k vyjádření, jestli je zájem matky skutečný nebo formální - pořád si jede v těch kolejích zbavení rodičovských práv. Prý teď to máme nechat běžet a nekontaktovat s tím nikoho (asi myslela můj rozhovor se SNRP, o kterém jí nejspíš řekla H., a případné další organizace, s FOD jsou jak tuším na kordy). Že teď se stejně nedá nic dělat, než čekat na vyjádření soudu. Matka při posledním rozhovoru PP naprosto odmítala a návrh na svěření do PP s účastí proti vůli matky zase odmítá podpořit ona. Domnívá se, že v tomhle případě by to u soudu stejně neprošlo, prý to uplatnila jen několikrát, když šlo o matky, u kterých bylo jednoznačné, že se o děti nejsou schopné postarat. O hostitelské péči taky nechce uvažovat, protože vůbec není jisté, jak všechno nakonec dopadne, a v případě, že by to pro nás dopadlo špatně a děti by se musely vrátit do KÚ nebo jít k matce, bylo by to pro ně traumatizující, což jsem uznala taky, zvlášť když obě děti mají prý své dobrovolníky, Niki navíc jednu sestřičku, která se mu hodně věnuje.
Takže teď čekáme na vyjádření soudu, pokud by rozhodl o nezájmu, děti by šly do registru a přes aktiv. Zeptala jsem se jí na rovinu, jestli by se postavila na aktivu za nás, neodpověděla úplně zpříma, ale v zásadě spíš jo (ale spoléhat se na to nedá, to jsme si už ověřili). Jenže se obávám, že H. by byla rozhodně proti nám a nevím, jak magistrátní psycholožka.
Další variantou je, že se dostaví matka, pak ji chce Lukešová rozhodně dotlačit k nějakému rozhodnutí (buď ať podepíše souhlas nebo ať si je hned vezme), pokud nepodepíše souhlas s PP, tak že prý ji prožene přes soud, kde se bude muset vyjádřit závazně - to jsem úplně nepochopila. Navrhla jsem (už po ixté), jestli by nemohli matku kontaktovat přes sociálku, aby se nemuselo čekat měsíce, jestli náhodou přijde, to se ale šprajcla - že matka migruje a není na ni kontakt. Říkala jsem, že přeci má stálé zaměstnání - to prý z hlavy neví a musela by se podívat do papírů. A že stejně to neví, jak by... atd. - prostě zase něco mimo rutinu.
Původně jsme byli pozvaní na den dětí, teď ale říkala, že neví, jestli Nikimu a Terince přijdou ti jejich dobrovolníci, že by pak v tom měly zmatek, a že si máme zavolat před akcí. Jenže my se tam potřebujeme dostat, protože pokud bychom šli sami přes soud, tak tohle by byl vlastně první legální kontakt s těmi dětmi!
Ještě dodala, ať na to teď nemyslíme, abychom se z toho nezbláznili. Haha.
Jestli něco nevymyslíme, tak nejspíš obě děti budou tvrdnout v ústavu další měsíce.
|
