Vlastní Štědrý den proběhl bez problémů. Stromek byl ozdoben, filety obaleny, salát se povedl. Ježíšek zazvonil na zvonek, Jíra prohlásil: "Maminko, já se bojim, do náuče" a šli jsme se podívat na dárky. Všichni byli spokojeni a šťastní. Tak tohle se podařilo.
Teprve když skončily naše Vánoce, začaly ty mongolské. Po celém městě pořádali zaměstnavatelé pro své pracovníky "vánoční jolky" aneb něco na způsob novoročních večírků s nadílkou. Také jsme na jeden dostali pozvánku. Z očekávání neformální zábavy jsme byli vyvedeni kamarádkou Doubravkou. Majíc už něco za sebou, ujistila nás, že džíny a tričko rozhodně není to pravé ořechové. Mongolky si na tyto akce berou speciální večerní róby ve velkém stylu a kadeřnice jim na hlavě vytvářejí z vlasů umělecké skvosty. No tak takhle daleko jsme nešli ale výběr z našeho šatníku jsme příslušně upravili. Opravdu to bylo velké. Dámy byly krásnější než ten vánoční stromek v rohu místnosti. Šaty jak z pohádky o Popelce, vlasy se třpytily zlatým práškem. Pánům v oblecích to rovněž slušelo.
Ani zábava nebyla ponechána náhodě. Zpěvák Biču nás nejprve mírně šokoval ("vypadá jak masařka tancující na kusu masa," šeptal mi do ucha manžel), ale posléze příjemně překvapil. Vystoupení hadích žen se nedá nic vytknout, takové věci neuvidíte ani v Cirkusu Berousek. Nemohlo chybět vyhlášení nejlepších pracovníků a samozřejmě volba Miss a Mistera. Mongolům nelze upřít, že se umí bavit. Zatímco v Česku se většina takovýchto akcí rozjíždí pomalu, účastníci téhle párty se začali bavit okamžitě po dosednutí za stůl. Na taneční parket je nemusel nikdo tahat. Naopak, první odvážný pár se tam vrhl už při první písničce. Dokonce i sám Biču vypadal za černými skly brýlí překvapeně. Na konci už tančili všichni se všemi, Biču se tahal o mikrofon s napomádovaným mladíkem a leckterá róba doznala újmy. Prostě správná pařba.
Na Silvestra a Nový rok mají Mongolové volno. Co dělají večer, netuším, ale o silvestrovské půlnoci odpalují rachejtle. Po světýlkách prskajících na nočním nebi asi touží obyvatelé planety všude stejně. Prvního ledna se nejspíš chodí na procházky, neboť jsme potkali spoustu lidí. Vydali jsme se k Ovó na vrcholku kopce Zajsanu. Poctivě jsme ho po kluzkých skalách třikrát obešli a přidali na hromadu kamenů nějaké ty drobné. Snad nad námi budou dobří duchové mongolské Věčně modré oblohy držet v roce 2008 ochrannou ruku. A kéž ji drží i nad vámi všemi.
