Česká televize a Film & sociologie uvedou tento týden dokumentární film režiséra Viliama Poltikoviče Romský král - fascinující proměny osudů Romů v chudých osadách na Slovensku.

Film Romský král zachycuje současnou romskou problematiku v chudých osadách na Slovensku ve více rovinách a motivech. Film volně navazuje na snímek Stěhování osady z roku 1992 (oba filmy vznikly ve společnosti Film & sociologie v režii Viliama Poltikoviče). Z tohoto snímku jsou použity i archivní záběry, čímž je zvýrazněno časosběrné snímání nového filmu i proměny romské problematiky a jejích představitelů.

V osadě Žehra na Spiši, která je ve filmu dominantní, se od dob prvního natáčení počet romských obyvatel zdvojnásobil, neromské obyvatelstvo se stalo menšinou, zastupitelstvo je ryze romské a řeší problémy s téměř stoprocentní nezaměstnaností (pracovní příležitosti tu téměř nejsou), s placením nájemného, vodného, za elektřinu, s bytovou výstavbou aj. V romských osadách se totiž stále žije jako za starých časů, v nuzných chatrčích ze dřeva, plechu a hlíny není zavedena voda, není tu splachovací záchod, v jedné malé místnosti žije i třicet obyvatel... Žije se zde z podpory a dávek na děti, které se ovšem rychle utratí, pak je hlad, bují alkoholismus, násilí, kriminalita, děti chodí i v zimě na sněhu téměř nahé, Romové si půjčují od bohatých a vzhledem k šíleným úrokům se i doživotně zadlužují...
Odvážnější a pracovití Romové odjíždějí do Anglie, kde nacházejí nový a důstojný život, tradičně kosmopolitní společnost je přijímá a žije se jim tu skutečně nesrovnatelně lépe. Objevuje se však i další prvek, který pozoruhodně hýbe se zdánlivě neřešitelnými romskými problémy. Misionáři nových křesťanských církví (zejména tzv. letničního hnutí), mezi něž patří i romští pastoři, dokázali Romy přesvědčit, že Bůh je všude a pokud nechtějí po smrti do pekla, ale do nebe za Ježíšem, tak musí následovat jeho život, jeho zákony. Proměna tisíců Romů je neuvěřitelná - konec s alkoholismem, kriminalitou, lichvou, promiskuitou, násilím... Začínají nový a pro ně radostný spokojenější život.
Tragické i úsměvné motivy se ve filmu mísí do pestré strhující mozaiky, jakou je ostatně romský život sám...

Rozhovor s režisérem Viliamem Poltikovičem:

Proč jste se vypravil za Romy až na starobylou Spiš do obce Žehra?

V letech 1991-92 jsme tam natáčeli film Stěhování osady a teď jde o jeho volné pokračování. Oblast Spiše patří dle názoru odborníků k nejzaostalejším romským osídlením na Slovensku, je tu téměř stoprocentní nezaměstnanost, Romové žijí jen z podpor a sociálních dávek ve velmi jednoduchých až provizorních přístřešcích ze dřeva a plechu, většinou mají hlad, děti chodí i v zimě téměř nahé... Vedle toho se objevily nové fenomény - emigrace do Anglie a silný vliv moderních křesťanských církví, tedy zajímavých motivů a důvodů pro film víc než dost.

Romskou tematikou se zabýváte již od svých studií na FAMU, co vás k nim přivedlo?

S Romy jsem se setkával od dob, kam až sahá moje paměť... Každé léto jsem jezdil za babičkami na Slovensko a Romové tam žili na louce u ohně pod širým nebem. Peřiny ležely přímo na trávě, vedle běhaly slepice, u ohně se něco opékalo, děti byly nahaté, ženy v pestrobarevných šatech, muži s tmavými klobouky, prostorem se nesly hlasité exaltované dialogy, někdy i zpěv, hudba - ta odlišnost na mě působila bizarně až magicky. Během studia na FAMU jsem se pak setkal s Milenou Hübschmannovou, naší přední romistkou, a od té doby můj dětský romantický zájem začal dostávat podobu dokumentárních filmů.

Vidíte nějaký vývoj vztahu gádžů a Romů od prvního filmu Stěhování osady v roce 1992?

Vývoj je vždy, ale zde je velmi pomalý, Romů ovšem přibývá a naléhavost nevyřešených problémů je tak větší...

V Žehře je již druhý romský starosta, jak vychází s neromskými obyvateli?

Vzhledem k pojetí filmu jsem se nezabýval názory ne-Romů na současného starostu. Podle jeho slov spolu vycházejí dobře a asi to tak i bude.

Jak dlouho jste natáčeli v Anglii?

V Anglii jsme natáčeli jen tři a půl dne, natočený materiál byl však velmi zajímavý a pro výsledný film mnohem významnější, než jsem si původně myslel. Zcela překvapivě se tu doplnily osobní příběhy hlavních protagonistů a další rozměr tu získaly motivy jako rasismus, integrace, vzdělání, práce, víra.

Nebyl by příběh Cyrila na samostatný film?

Určitě. Cyril je zetěm hlavního představitele Gejzy, je to vzdělaný romský intelektuál s velkým sociálním cítěním, potřebou pomoci bližnímu, silně věřící křesťan, chtěl by být pastorem. Žije v Anglii v krásném pronajatém domě se spoustou dětí, ale sem přišel právě z chudé osady Žehra, kde jezdil s traktorem.