  A je to tuná – začíná bitva amatérská, ligová, přes zimu dlouhodobá. A pro náš team spideří famózně rozehraná. Sic hnedle první ranní match jsme pořadatelem neoblomným přinuceni byli hráti, team Střelců jsme však 2 : 0 udolali. První set jsme se ňák lapnouti herně nemohli, ale přesto…gut.
Poté rivala odvěkého, Sporťáky se zovoucí, jsme jasně přehráli a zapomenouti slávy let minulých jim dali. No a zápas následující byl jasně vrcholem dne tohoto. Bitva s teamem Beachparadiese byla vskutku strhujícím divadlem nicnepostrádajícím. Chlapci okolo Málčika si značně věřili, leč nakonec zbyly jim jen slzy krokodýlí. Věru voliš obecně kvalitní se očekával, ale skutečnost vše předčila. Oboustranně hra kvalitní předváděna diváctvu početnému byla, nepostrádajíc tvrdých útoků, chytře balónů uhraných a bojovnosti hráčů všech zúčastněných. Chlapec Málčik dokonce smečovaný servis proti nám (jako v turnaji jediným) snažil se využít, leč ni to prohře jejich zabrániti nepomohlo. Nejen diváctvo žaslo nad vybranými smeči Milli, která se s nasazením života vlastního vrhala do úderů soupeřových útočných, za což si uznání Málčika po boji vysloužila panákem uznalým! Ba i divadlo sehráno bylo, kde již tradiční sólo sehrál Maxík, jenž se z transu herního několikráte kecy soupeřovými, ba i poznámkami diváckými unést, již tradiciózně, nechal. Však zřejmě za hranicí normálnosti naší jsme zahráli a v pochvalách uznalých 2:0 jsme zvítězili!!! To bylo žrádlo! Zápas pak poslední s Magistrátem měl již selankou herní pro nás býti, leč po bitvě a eufórii předešlé jsme se doslova protrápili k povinnému vítězství. Radost ze dne vítězného projevili jsme v hospůdce ,,U šípku“ a pak si již jen těla bolavá jeli do doupat spideřích lízati. Však den tento radostným v paměti teamu našeho zapsán navěky bude. Kdo nezažil, oceniti nemůže…
|
