|
|
|
Stříhání Žofika |
Tak dnes jsem splnila bobříka trpělivosti. Ráno jsme vyrazily na stříhání se Žofikem. Ještě bych nejdříve měla uvést, jaká noc tomu předcházela. |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 17.7.2003 | |
| Spát jsem šla kolem 1 h, protože jsem dlouho seděla u počítače a dělala papíry pro Kašpárka, pak ještě pár domácích povinností a příprava na dnešní ráno. Poté jsem 2x po hodině vstávala k Libušce, nakonec jsem rezignovala a vzala si ji kolem 4. hodiny do postele. V 5:10 přicapkala Karolínka a vzbudila tím Libušku. Dnes jsme měli odevzdat Kájinu ranní moč na pravidelnou kontrolu, takže jsem raději hned hbitě vyskočila, odvlekla Káju do koupelny a zkoušely jsme čurat, což se nepovedlo. Tak zpátky do postele, kde už na nás čekala rozjívená Libuška, kteroužto držel za nohu spící tatínek a bránil jí tak ve skoku dolů. Kája pak docela v pohodě opět usnula, ale Libuška na ni pořád dorážela a bála se, že spaním by zřejmě přišly o spoustu zábavy. Měla jsem jí poměrně dost plné zuby, nezabíralo ani kojení, stále se po Káje ohlížela a dokonce mě 2x dost kousla do bradavky! Nakonec tedy usnula, ale to už bylo 6 h a Adrimu pípal budík, že má vstávat na čurání s Karolínkou. V hrůze, aby nezaspal, jsem se bála usnout a pořád ho nabádala, ať už vstávají, sama jsem nemohla, protože Libuška spala nalepená na mně. Nakonec vstal, vzbudil Káju a vyrazili na další pokusy, naštěstí nakonec úspěšné. Já jsem vstala vzápětí a slepenýma očima popaměti vařila silný kafe (kojit budu až odpoledne, to snad vyprchá). Do 8 h jsme se musely vypravit, Libušku i s taškou obsahující pleny, kompletní převlečení, svačinu, čaj, lahvičku na Sunar a tento v prášku, návod na přípravu mléka, návod v kolik hodin má jíst a spát jsme předaly Lídě a jely do Prahy, kam jsem v 9 h odevzdala Žofika na ostříhání. Paní si ho chtěla nechat 2 hodiny a začalo pršet. Původně jsem chtěla jít s Kájou někam na klidnou procházku a užít si chvilku v klidu – jen samy pro sebe. Jenže v dešti jsem změnila plány a rozhodla se nakoupit v nedalekém Tescu něco do rodinného hnízda.
Při předávání Žofika na stříhání začala celkem nevinně naše další anabáze. Kája zahlásila, že chce dělat bobek – je to ostatně její obvyklá denní doba. Paní nás celkem ochotně zavedla do jejich kadibudky na dvoře, kde ale štěkali psi v kotcích, opodál kvičel náš Žofik a celé prostředí nebylo nijak příjemné. Takže bobek se nekonal a jely jsme do Tesca. Rozvrhla jsem si zhruba 1 a ¾ hodiny na nákup plen, panapru, základních poživatin ap. a pak na klidný výběr nějakého pěkného dárečku pro včera narozenou Kristýnku – druhorozenou dceru mojí kamarádky Jitky. Nákup s Karolínkou už je docela dost pohoda. Nemá žádné výlevy vzteku, co všechno chce koupit, vcelku si vystačí s konstatováním, že to tady mají hezký a že to patří nějaké paní, které se za to dávají korunky, ale my to teď nepotřebujeme. Baví ji všechno prohlížet, docela dlouho jsme vybíraly knížky – jednu pro ni a jednu pro Libušku, pak ještě pexeso a pak už nic, protože Karolínka chtěla opět dělat bobek. Nechaly jsme vozík mezi regály a vyběhly na toaletu. Tesco je sice super komplex obchodů a restaurací, kde se seženo všechno na jednom fleku, ale ve skutečnosti je to všude hrozně daleko. A to hlavně pro ty malinké ani ne tříleté nožičky. První cestu na toaletu ale zvládáme OK, ale bobek v tomhle prostředí nejde. No nic, vracíme se k vozíku a nákupu. Nakoupily jsme všechno, co potřebujeme domů, teď to uložíme do auta, zbavíme se ohromného nákupního vozíku a budeme se slastně procházet po obchodech jako je C&A a vybírat růžové dupačky. Další hláška, že bobek chce ven. Klid, hlavně klid, ona za to nemůže. Znovu razíme na dlouhou cestu k toaletám, kolem kterých jsme před chvílí prošly. Nedaří se, Kája zklamaně hlásí, že to nejde a že tu nemají nočníky.
Třetí pokus přišel velmi brzy, v podstatě na půlce cesty mezi toaletou a obchodem La Halle. Začínám pěnit, ale stále si opakuju, že za to nemůže. Co na tom, že máme dvě hodiny JEN PRO SEBE? Vracíme se na záchod. Minuty neúprosně ubíhají. Konečně dorazíme do La Halle, ale v duchu si říkám, že je nejvyšší čas vrátit se k autu a jet pro Žofika. Jenže cíl je tak lákavě blízko. Poslední, čtvrtá hláška o bobku přijde u prvního regálu v La Halle. Zvažuju, který ze dvou záchodů v tomto objektu je blíž a volím ten v přízemí u restaurací. Běžíme tam. Cestou musíme překonat jezdící schody, Kája je nadšená a chce to dále zkoušet. Cedím mezi zuby, že kdyby byla schopná se vy... napoprvé, tak tu mohla na těch schodech jezdit půl hodiny. Ale myslím, že to na mě nepoznala. Nutím ji sedět na záchodě, dokud ten bobek nevytlačí. Nejde to. Je 11 h, to už jsme měly být pro Žofika. Už vidím, jak nasedneme do auta, vyrazíme do rušných pražských ulic a na semaforu se ozve: „Bobek!“ a já vyletím z kůže.
Nedá mi to a přece jen proběhneme C&A. Na první “průběh” (o pohledu bych snad ani nemluvila) jsem si ničeho zvláštního, co by bylo dost dobré jako dárek pro Kristýnku, nevšimla a vleču Káju do auta.
A pointa? No, už vlastně ani žádná není. Bobek se samozřejmě konal až v pozdním odpoledni doma na známý nočník. A já jsem dostala další lekci, jak težké je plánovat si růžové chvilky, když jste máma na mateřské “dovolené”.
PS: Během tohoto sepisování si Libuška přivřela ručičku do šuplíku, 2x jsem vyhodila Káju, ať si jdou hrát do pokojíčku a nechají mě chviličku pracovat a pak Libuška vylila načůraný nočník... :-(
|
|
Zobrazeno doposud 275 x.
|
|
