Hory, chřipka, nemocnice I. |
Poslední týdny vzaly události takový obrat, že jsem měla problém to všechno jenom žít, natož průběžně popisovat, takže zhuštěně je to všechno tady... |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 20.3.2003 | 2 roky 5 měsíců 1 týden 5 dnů života dítěte |
| V posledních třech týdnech se toho událo tolik, že opravdu lituju, že jsem nestihla vše zaznamenat do deníků. Tak zkusím alespoň stručnou rekonstrukci toho, co si pamatuju:
sobota 22. 2. odjíždí Adrian s Karolínkou na týden na hory (Krkonoše, Petrova bouda). Hrozně jsem se těšila, ale když konečně odjeli a mně tu zbyl jen byt jak po výbuchu, ticho a Libuška, bylo mi strááášně smutno, ani mě netěšilo, že jsem si uklidila a nikdo mi to zase nezabordelařil.
neděle 23. 2. začínám si zvykat, je to vlastně pohoda, starat se jen o mimino a dělat si, co se mi chce.
čtvrtek 27. 2. nic nestíhám. Snažím se hodně pracovat pro Kašpárek, za 2 týdny bychom měli otevřít nové prostory, je tam ještě spousta práce, taky hodně dělám doma na internetu, připravuji program a tak. Karolínka mi několikrát denně telefonuje (to bude účet!) a je moc sladká, zatím se mi však vůbec nestýská.
pátek 28.2. mi Adrian telefonuje z hor, že Kája má teplotu, je unavená, spí a jinak se žádná další nemoc neprojevuje.
sobota 1. 3. v noci měla 40 horečku, dělali zábaly, dávali Paralen čípky, cesta domů bude dramatická, musí přejet asi 3 km rolbou (zdraví a silní jedinci musí pěšky) k autobusu a pak několik hodin autobusem domů. Zvládli to dobře, celou dobu byla Kája ve spacáku, horečka stále vysoká.
neděle 2. 3. horečku se daří srážet jen občas, stále však vystupuje i na 40 st., odpoledne jedeme na pohotovst, nic na ní nenašli, prý chřipka (řádí tu epidemie), horečky by měly ustoupit zítra, hodně pít a čekat.
pondělí 3. 3. Adrian odjel po týdnu dovolené do práce a já se modlím, aby byl večer. Kája má stále vysokou teplotu, i když výrazně lepší než v neděli, hodně ale brečí, leží, kňourá a spí. Libuška solidárně taky hodně brečí, celý den víceméně sedím na gauči, chovám obě brečící děti, tečou mi slzy a čekám, až přijde Adrian.
úterý 4. 3. velmi smutný den. V noci byla skoro dobrá, ale přes den zase začala stoupat horečka, přestala mluvit, chodit, nejí, moc nepije, nesoustředí se na čůrání, musí mít plínu, jen fňuká, hodně spí, začíná být naprosto apatická. Po obědě volám sousedku Boženku (zaplať pámbůh je dnes náhodou doma), ať se na ni jde podívat. Kája na ni vůbec nereaguje, ačkoliv ji má moc ráda a vždy ji vitá s nadšením. Chvíli na ni koukáme, horečka opět kolem 40 a pak se rozhodnu jít na pohotovost. Boženka hlídá Libušku a já jedu s Kájou. Doktorka na ní nenašla nic zvláštního, dech čistý, rýmu měla jen trochu. Nedá se nic dělat, chtějí si ji nechat v nemocnici. Vyhrknou mi slzy a nedají se zastavit. Je asi 15.30 h, Libuška bude za chviličku chtít kojit, nemůžu teď zůstat v nemocnici s Kájou. Žádám doktorku, abych mohla ještě Káju vzít domů a cca za 2 hodiny, až přijede manžel z práce, vrátí se s ní a zrovna tu s ní zůstane ležet. Nejde to, dítě je v hrozném stavu, je třeba ji pořádně vyšetřit a začít léčit. Ke všemu mi došla baterka v mobilu! Odcházím s Kájou na lůžkové oddělení, je zubožená, pláče, chce spinkat, neudrží se na nohách. Zoufale a zuřivě SMSkuju (na pár zpráv mi baterka snad ještě vystačí) Božence, ať naloží Libušku do kočáru a přiveze mi ji do nemocnice na kojení a Adrianovi, ať jede okamžitě domů, sbalí nejnutnější věci a běží sem. Mezitím další doktorka vyšetřuje Káju, která má pusinku samý aft, při prohlížení krku špachtlí se jí natrhne koutek a teče jí po bradě krev. Hrozně fňuká, klepe se, není jí moc rozumět, ale pochopila jsem, že chce spinkat. Polykám slzy a s úsměvem se jí snažím vysvětlit, že teď dostane krásnou postýlku tady a paní doktorka se na ni bude chodit často koukat. Sestry si ji odnesly na odběr krve. Slyším, jak z vedlejší místnosti strašlivě řve a brečí a doktorka se mnou sepisuje průběh těhotenství a porod. Nemůžu se soustředit. Doktorka mě uklidňuje, že je to dobře, že se brání, ona by prý byla daleko neklidnější, kdyby tam Kája jen apaticky ležela a nechala se sebou všechno dělat. Přesto to pro mě bylo příšerný, a když mi ji sestra přinesla zpátky, obě ručičky měla rozpíchaný, tisíckrát raději bych znovu zažila porodní bolesti než ona jeden odběr krve. Taky už dorazila Boženka s Libuškou, Kája se alespoň maličko na Libušku usmála, mají se opravdu hodně rády. Doktorka nás chce ještě poslat na vyšetření ORL, to chápu, ale je to v jiné budově, musela bych Karolínku zase celou oblíknout a ona už je absolutně vyčerpaná, chce se vyspat. Bráním se, chci, aby doktor ORL přišel sem, ale prý má ve své ordinaci lepší vybavení. Domůžu se aspoň toho, že necháme Káju pár hodin vyspat a na ORL půjde až večer. Konečně nám přidělili pokoj, odevzdaně si lehá do cizí postýlky a chce spát. Jenže nemocniční režim nezná slitování. Vtrhne tam sestra s krupicovou kaší a nijak tiše mě instruuje, že to je k večeři a že jí to mám dát, až bude mít hlad (to bude nejdřív za tři dny...). Kája znovu usíná. Vejde jiná sestra a chce, abych jí zase změřila teplotu, jestli už to začíná klesat. Karolínka moc brečí, ale nemá sílu se bránit. Znovu se snaží usnout, sotva srozumitelně špitá, že chce, abych jí zpívala. Zpívám a polykám slzy. Vejde doktorka, jde se kouknout, jak se jí daří. Karolínka pláče. Další pokus o usnutí překazí znovu sestra, chce vědět, kdo tu s ní bude ležet, jak se jmenuje a jeho rodné číslo – musím ho najít v peněžence a už dost zuřím. Proč té chudince, proboha, nemůžou nechat chvíli klidu?! Konečně Karolínka skutečně usnula. Z posledních sil píšu Adrianovi, ať je připraven, opouštím pokoj, hlásím to sestře, uháním k autu a jedu pro Adriana. Boženka opět hlídá Libušku a já odvážím Adriana zpět do nemocnice. Už je večer, musím se rychle vrátit domů, je čas na koupání a ukládání Libušky ke spánku. V hlavě mám hrozný zmatek a smutek. A bezmoc. Adrian mě neustále informuje, co se děje. Absolvovali vyšetření ORL, bylo negativní, ale pro Káju dost traumatizující. Injekční stříkačkou jí aplikují sirup Brufen na snížení horečky, každou hodinu je třeba měřit teplotu, a to i v noci. Na Adriana je v tomto spolehnutí, poctivě se budil a celou noc měřil. První vyšetření krve se zdá být negativní, vše stále ukazuje jen na chřipku, zatím není co léčit.
středa 5. 3. horečky neustupují, Karolínka je čím dál zuboženější. Podařilo se odebrat vzorek moči, ale první výsledky jsou také negativní. Čekáme, jestli nasadí kapačku s výživou, skoro vůbec nejí a málo pije. Starám se doma o Libušku, ale vůbec si neužívám klidu, tak jako minulý týden. Dala bych nevím co, jen kdyby byla Karolínka doma, zdravá, zlobila, krámovala hračky po celém bytě a nevím, co ještě. Odpoledne jdu na návštěvu, přijedu do nemocnice kočárkem, Adrian jde vozit a já jsem s Karolínkou, ale půlhodinová návštěva nám stačí, Kája je moc unavená a málo vnímá svět kolem sebe.
|
|
