Střípky |
Pokračuji v řadě nesouvislých historek, některé jsou zábavné až pikantní. |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 7.9.2003 | 10 měsíců 3 týdny života dítěte |
| Libuška má už 6. zoubek, prořízl se včera. Takže má dolní jedničky a nahoře jedničky a dvojky. Taky Kája už má prořízlý velký kus 3. stoličky pětky. Do plného mléčného chrupu už tedy zbývá jen poslední pětka. Zoubky jim rostou celkem bez problémů. Tedy Liba je obecně dost mrzuté a nespokojené miminko, takže se nedá říct, jestli je to k zubům.
Liba má za sebou první pořádnou bouli (myslím první vč. Káji, ta ještě takovou neměla) Byli jsme u babičky na pár dní, Liba tam spadla z gauče, a to tak, že přes opěradlo skočila šipku hlavou na parkety, po dopadu zalomila celé tělo, bála jsem se, že má zlomený vaz, a dopadla zbytkem těla na zem. Ječela šíleně, já jsem sotva dechu popadala hrůzou, ale dopadlo to celkem dobře. Nutno řict, že jsem stála krok od ní, ale pod nohama se mi motala Kája, nemohla jsem přiskočit, jak bylo potřeba.
Z dalších Libuščiných nehod stojí za zmínku ping-pongový míček v puse, který nešel moc vyndat. A zvláštní místo zaujímá téma odpadkový koš. Liba je dítě zvídavé a cílevědomé. Kája v tomhle věku už dávno ukázněně vracela hrneček s pítkem zpátky na stoleček, aby nebryndal, elektrické zásuvky ani odpadkový koš ji nikdy nezajímaly. Zato Liba má prstíky v zásuvkách věčně, máme tam chrániče, ale stejně. Taky odpadkový koš byl stále v centru pozornosti. Minulý týden vyjdu ze záchoda a co vidím? Liba sedí u odpadkového koše, v každé ručičce jednu šlupku z mrkve a šťastně přežvykuje. FUJ! Nedá se nic dělat, koš putoval do skříňky pod dřezem, je tam méně přístupný pro nás, ale taky pro Libušku.
Libuška chodí za ruce, kolem nábytku, občas přehmátne od gauče ke kočárku pro panenky nebo od postýlky ke stolečku, ale sama krok ještě neudělá. Dobře říká máma nebo mamí, má zvláštní pojem pro psa, něco jako baf. Umí dělat velmi komicky indiána, paci paci a nejvíc miluju dělat rádi, rádi – to mě obejme a tulí se bradou na hrudník. Taky už ví, že ovladačem se něco dělá s televizí, takže se ho často snaží zmocnit, pak s ním míří na televizi a kouká, co se bude dít, když se nic neděje, vezme ovladač oběma ručičkama k sobě, mačká tlačítka, pak zas natáhne ruku k TV a kouká. Taky si umí dát mobil na ucho a tvářit se důležitě.
Už asi měsíc je naprosto bez dudlíku – odmítla ho. Bylo trochu problematické ji naučit usínat bez prsa, ale částěčný úspěch se dostavil. Na usínání dostává flašku se sunarem, ale někdy neusne během pití, dopije, trochu se rozčiluje, že už to neteče, někdy si i stoupne, mudlá si oči, ale zase si lehne a brzy usne. Stále ji kojím, hlavně v noci a nad ránem, kdy si chci prodloužit ležení v posteli, ale nechci, aby usínala jen u prsa, to bych ji těžko odvykala. Myslím, že je ještě malá na nějaké „brutální“ metody, jak ji naučit usínat samotnou, dost na tom, že dokáže v 11 měsících usnout s prázdnou pusinkou, Kája měla dudlík do 2 let. Sunar na spaní se mi příčí, ale ještě pár měsíců to vydržíme, pak ji naučím usínat i bez sunaru – dostane ho v hrníčku s pítkem v židličce, až ho vypije, vyčistíme zoubky a může si jít lehnout.
|
|
