15.8.2011
Občas jsem jak z hadích ocásků, neposlouchám rodiče a dělám si, co chci :-( A tak se také stalo, že nás na konci července navštívili Déňa s Amálkou, dělali jsme společně lumpárny u babi a dědy na zahradě. Lezli jsme po stromě a mně se podařilo napíchnout v podpáždí na nenápadnou větvičku. Vůbec jsem nebrečel a rodiče si nakonec mysleli, že se ani nic nestalo. Když se ale podívali pořádně, měl jsem v podpáždí docela slušnou díru :-( Jeli jsme okamžitě do Hořovic na pohotovost, kde mi ránu vyčistili a nakonec z toho byly čtyři stehy :-( A to mám jet už brzy k moři s babičkou a dědou :-( Ach jo. Úrazy si vždycky vyberou nejmíň vhodný okamžik :-( Mamka i taťka mi ale musí potvrdit, že jsem byl hrozně statečný kluk. Při šití jsem vůbec nebrečel. Statečně jsem držel. Statečně jsem držel i při následním vyndavání stehů o několik dní později. Největší operace pro mě nakonec bylo banální převázování rány doma s rodiči, kdy jsem si za boha nechtěl nechat odlepit náplast :-) Takolý jsem hrdina :-) |
