V sobotu (25.9.) jsem se vydala na 1. poradny vylet po okoli. Nechtelo se mi jen tak jezdit a tak jsem si dala za cil mestecko Arnay vzdalene cca 35 km od Beaune. Jo, cil pekny, ale jaksi jsem nemohla najit tu spravnou silnici a tak ½ hodiny bloudim po Beaune a kdyz toho mam dost, zalezu do Intersportu juknout se na pumpicky. Ceny jako v CR. Vyhlidla jsem se jednu kraaasnou karbonovou, ale stala 12.50 a ja mela v kapce necelych 10€. No nic, vrqtim se pro ni vecer nebo v pondeli. To ze mam problemy s kolem – konkretne s patkou a tak jsem oslovila tamejsiho mechanika. Odmontoval patku a zhrozil se, kdyz videl ztrzeny zavit. Odkudsi vytahnul patku novou a behem chvilky ji tam mel namontovanou. Jeste zeridil prehazku, trochu presmyk a maznul retez a ja mohla jet. Cely me to stalo jen 10€. Hlavni je, ze to jezdi a ze prehazka neleze do dratu.
Kdyz jsem vylezla z InterSportu, narazila jsem na bandu starsich siklistu a cyklistek a tak jsem se pridala k nim. Do rovinky to tu ma hooodne daleko. Jenom s nima jsem nastoupala kolem 600m a cestou zpatky tak 800. Ale je to tu krasny! Krome vinic jsme jeli kolem 2 starych lomu na sutr a asi 5 zamku ze 14-16. stoleti. Nadhera.
Kdyz si to takhle ficim domu z jednoho kopecka asi tricitkou, najednou za sebou spozoruju psa – bigla, jak bez jakychkoli vetsich problemu se za mnou riti. Co riti, on me predbiha a najednou si mi stoupne pred kolo, zastavi, vytasi tasaky a vrci. Ani nevim jak, stojim tvri v tvar zakernemu psovi, klepu se hruzou a vypustim se sebe jakysi skrek. Tento skrek me asi zachranil od zavenim zakernym biglem. Majitel si ho zavolala a ja nahodil takovy tempo, ze muj pulsmetr ukazoval 190. Dokonce verim i udaji max. tep 236. Myslim, ze v tu chvili, kdy se na me ten zly pes vrhnul, moje srdicko dostalo sok. Pokud vide o nejakem ucinnem antipsu, dejte vedet. Az budu mit vic casu = az bude osklivo, prectu si debatu na Bike-foru.
Nevim, jak v CR, ale tady jsou tropicka vedra. Vcera jsem jela s jednou flaskou (75dcl) a nestacilo mi to. Cca po 40 km jsem musela zastavit ve stinu, u jednoho nadherneho hradu La Rochepot, odpocinout si ve stinku a pozadat dedu, co prave kropil zahradu o vodu. Vsichni tu jsou oprvdu mili, takze jsem vedela, ze zizni neumru.
Najela jsem 70 km za 3:15 – sneci tempo, ale zatim to tu neznam a porad cucim do mapy. Do Arnay jsem nedojela. Uz ted se tsim na pruzkum mistniho terenu.
Mam maly problem, nemuzu stahnout fotky, takze jejich umisteni na net se malinko opozdi. |
