Naplánovali jsme si celodenní výlet do nedalekého Laganasu. Je to asi 3 km po pláži, takže jsme se dohodli, že prostě kousek půjdeme, vykoupeme se a tak to půjde zvládnout jak s dětmi, tak s těhotnou Cecel. Napakovali jsme naše nákladní kočáry a vyrazili po břehu moře. Občas jsme do něj hupli a pokračovali dál.
Laganas je opravdu žijící letovisko, pláž zdaleka není tak čistá jako ta naše a navíc je tu hlava na hlavě, což si neumím představit v hlavní sezóně. Tady už můžou jezdit i motorové čluny a lodě a hotely a bary jsou přímo na pláži.
Už jsme měli hlad, ale nějak jsme neměli náladu podlehnout naháněčům, pokračovali jsme proto směrem do města. Vyplatilo se. Našli jsme moc pěknou restauraci, kde bylo příjemně, dost místa i pro kočárky a jako bonus dětské hřiště. Ačkoliv děti po cestě málem umíraly, hřiště na ně zapůsobilo jak sprcha živou vodou :-).
Objednali jsme si jídlo - já red snapera, kterého jsem jedla naposledy na Seychelech, Peťa mix gril a Aňa kuřecí nugetky. K tomu místní točené pivko Mythos, které nám tu zachutnalo nejvíc. Děti řádily na hřišti, prostě pohoda jazz. Navíc jsme ještě měli zpestření - zcela zdarma fire show. Martin si totiž objednal jídlo, které nesli hořící, zabalené v alobalu. A protože tam měli veliké větráky, aby se vzduch aspoň trochu hýbal a na stolech papírové ubrusy, stačilo maličko a konalo se velké ohnivé představení :-). Na závěr dostaly děti jako pozornost podniku malou zmrzku v kornoutku, taková opravdu ideální velikost.
Na chvíli jsme se rozdělili - Cecel přece jen unavuje chození a my se ještě chtěli podívat po nafukovacím člunu. Prošli jsme pár obchodů, abysme zjistili, že stejně je levněji v Kalamaki. Ale alespoň jsme koupili crocsy Adélce, dost po nich toužila a od té doby je nechce sundat :-D. Sraz s Cecelkovýma jsme měli na půli cestě na pláži. Nakonec jsme se ale potkali ještě v Laganasu.
Po cestě jsme se zas párkrát vykoupali a už byl čas na totální odslaňovací očistu. Před večeří jsme zašli do našeho supermarketu pro člun a Adélka šla spát a my na večeři na poslední chvíli. Kolem 22 hodiny chytla Adélka ale nějakého rapla a řvala a řvala a řvala a my nevěděli proč. Nakonec se uklidnila u knížky, ale v noci se ještě asi 2x vzbudila, takže jsem lehce jak zombie.
Nicméně jsem Andulce slíbila, že jí zapíšu dnes do deníčku, protože se dneska chovala neuvěřitelně úžasně a pohodově. | 
