Andulka už dlouho mluví o tom, že by chtěla zas do botanické zahrady. Nějak nám to pořád nevycházelo, až konečně dnes. Na výpravu se s námi vydala i Andrea - bez kluků - a Jana s Aničkou, poté se přidal Honza s Kristýnkou. Sraz jsme měly v Bohnicích - chi chi chi, ne teda v blázinci, ale před Albertem, abysme mohly nakoupit věci na piknik, deku jsem měla sbalenou v batohu, protože holky tam přijely autobusem a já tam aspoň měla místo k zaparkování.
Kozí stezkou jsme okolo Fata Morgány sešly dolů k hlavnímu vstupu. Bylo tam minimum lidí a maximum krásy. To je opravdu tak krásné místo! Pohodička, klídeček.. holčičky byly nejvíc unešené z Japonské zahrady - děsně se jim líbilo, jak mohly běhat z kamene na kámen, různě přes mostky, okolo vodopádů a jezírek s rybkami, prostě spokojenost největší!
Už nám ale začalo pěkně kručet v bříškách, pokochali jsme se proto výhledem na nejkrásnější město na světě :-) a taky na zvedlou hladinu Vltavy (to teda už bez pocitu uspokojení) a přes sv. Kláru, jsme se přesunuli k viničnímu domku. Opět nikde nikdo, vybalili jsme proviant, holčičkám rozprostřeli piknikovou deku a jali se hodovati. Viniční domek je v provozu a na doporučení jsme pili výborné Veltlínské, přikusovali ciabatky s olivami a k tomu sýr a okurku a bylo nám naprosto blaze! Sluníčko na nás pod ořech nesvítilo, bylo krásně teploučko a holčičky nadšené, když objevily kaluž a mohly se v ní ráchat :-). Dokonce jedna zahradnice, která tam zrovna upravovala záhonky, je občas pocákala vodou, takže jsme je průběžně svlíkali, až běhaly jen ve spoďárkách, bosy.. prostě cikáňata :-D.
Občas si přiběhly na deku ukousnout něčeho, trošku se napít, pak teda měly všechny najednou kakací chvilku, což bylo trošičku hektické, ale celkově fakt pohoda jazz. Po láhvi Veltlínu následoval ještě jeden a jako dezert nám paní doporučila opět výbornou Pálavu :-D.
Doprovodily jsme pak většinu výpravy ke vchodu a my pokračovaly nahoru do krpálu. Ještě si Áčka vyžádaly hranolky, proběhly se po dalších cestičkách a okolo prazvláštních uměleckých výtvorů jsme vyšplhaly až k "žirafám" z plechu. Nahoře v lesíku jsme si udělaly ještě sušenkový piknik a nasměrovaly se domů. Protože byly holčičky hodné (anebo to bylo tím vínem, že mi to tak výjimečně připadalo?? :-)), mohly jít na mašinku a na kolotoč po domluvě, že pokud půjdeme na pouť, ujede nám nízkej autobus a půjdeme pěšky, respektive Adél stejně jela v kočárku. Pouť byla akorát v demolici, ale tyhle poslední atrakce ještě fungovaly. Holčičky se projely, pak ještě vyžebraly Štěstíčko a bez jakýchkoliv řečí, přesně v duchu domluvy, jsme pokračovaly k nám, i když kousek cesty nás svezl bus.
Pozorný čtenář pochopil, že auto zůstalo v Bohnicích, protože pod vlivem opravdu neřídím. Musíme ho zítra vyzvednout :-D.
Andulce tímto děkuju za krásný tip na výlet a vzpomněla jsem si, že přesně před rokem jsme byli v trochu větší sestavě na Loučni. BTW - dodnes jsem nedostala slíbenou kompenzaci za příšerný piknik :-) |
