Už poměrně dlouho jsme se s dubňačkama chystaly do Perníkové chaloupky (www.pernikovachaloupka.cz) pod tzv. Kuňku nebo-li Kunětickou horu. Konečně jsme se dohodly na čtvrtku 23.7., že v 10.00 tam budeme. Vyrážely jsme proto docela brzo, ještě jsme nabíraly mamku na Čerňáku, aby se taky trochu vyvenčila. Na místo srazu jsme přijely, kupodivu, první. Zaparkovaly jsme u ohrad se zvířaty, bylo tu i občerstvení a nějaké ty prolejzačky včetně velké klouzačky, kterou ftipně nechala Andulka nejdřív vyzkoušet Adélkou, aby poté taky sjela dolů :-). Po nějaké době jsme viděly přijíždět tetu Trolli, která nás ale minula a pokračovala dál, stejně tak i posléze Jaffi a Renda. Holky zaparkovaly totiž přímo u chaloupky, takže my jsme pak k nim lesem přešly. Ještě jsme chvíli čekali na Tiinu, ale už uběhlo půl hodiny od plánovaného srazu, tak jsme se pomalu přesunuli k perníkové chaloupce.
Okolo je toho k vidění také dost - Ohniště 12 měsíčků, mraveniště Ferdy mravence apod. Prohlídka se koná vždy, když zakuká kukačka, čiliž v půl a celou. Mají tu chlívek pro zlobivé děti s prstoměrem, jestli už jsou dostatečně vykrmené.. Protože tam byla tma a probleskovalo jen "ohniště", děti chodily okolo velikým obloukem a moc se jim tam ani nechtělo nakukovat :-). Na chodbě je zas akvárko a v něm Zlatá rybka a pak už jsme šli na prohlídku.
Slečna průvodkyně to vypráví opravdu jako pohádku, přehrává a děti jí visí na rtech, že až zapomínají zavírat pusinky :-). Ve finále jsme se dozvěděli, že celá pohádka je vlastně pěkný nesmysl, protože ježibaba byla hodná paní perníkářka a děti nejen, že nepozdravily, ale ani nepoprosily o perníček, čiliž vlastně kradly a do toho ještě lhaly, když tvrdily, že je to jen větříček :-). Bylo to docela zábavné :-). Prohlídli jsme si výstavu perníkových chaloupek - to mi teda padala čelist, jak někdo může vytvořit něco tak krásného. Pak už jsme se vydali do kouzelného lesa, kde jsme potkali krtečka a taky jsme viděli 100 let spící princeznu, která čeká na desetiletého mládence, aby jí políbil a za manželku pojmul. Jen má ta princezna děsně zkažené zuby, když si je 100 let nečistila :-). A pak už jsme byli před dveřmi k hodné ježibabě, která nás pozvala do svého království.
Všichni jsme dostali moc dobrý perníček a dostalo se nám i názorné ukázky jak se dřív perníčky dělaly. Krásně to tam vonělo, ozdobené perníčky se daly koupit. Odsud jsme přešli do další výstavní místnosti, kde je nádherný perníkový betlém a pak už jsme mohli projít Nebeskou bránou přímo do nebe k Ježíškovi. Ten tu má postel s nebesy a ukázku, jak vidí z nebe na Zem. Dokonce tam byly i dopisy od dětí a také dešťová laboratoř :-). Ale je tu nejen nebe, ale i peklo. Tam bylo opravdu vedro jak.. jak v pekle :-). Děti z toho měly trošku hrůzu, ale ve finále se statečně podepsaly do návštěvní knihy.
Venku jsme si ještě prohlédli chaloupku na kuří nožce, nástrahu na Růženku, studánku s živou vodou i Smolíčkovu vyhlídku na jelena :-). Mezitím přijela Tiina, ale zas byla uvnitř na prohlídce, takže jsme se poměrně dost míjeli.. U chaloupky jsme ulovili kešku a přesunuli se dál, za potravou. Najedli jsme se ve Slatiňanech ve velmi příjemné restauraci a takto posilněni jsme mohli pokračovat na Kočičí hrádek, kde se nám moooc líbilo! A protože tam byla taky keška, bude víc info v keškovém deníčku :-).
K autu jsme to vzali oklikou přes Monako - lesní restauraci, kde je také jedna perníková chaloupka. Je to naprosto nádherné místo, s překrásným výhledem. Po cestě jsme ulovili ještě jednu kešku a pak už Skaly volal, kde jsme, že se republikou řítí šílená bouřka.
Bouřka byla opravdu příšerná, my jsme ale měly neuvěřitelné štěstí, asi jsme jí projely nějakou nejklidnější částí, takže jsme jely "jen" lijákem a jak jsme sjely "z hor", už zas svítilo sluníčko. Po cestě ale byly popadané stromy, větve.. docela síla.. A to jsme se ještě ztratily v Čáslavi, nějak jsem špatně zabočila a pak nás GPS navedla přes brod skrz potok, což holčičky považovaly za největší zážitek dne a chtěly se ještě vrátit :-).
Do Skalice jsme dorazily docela pozdě, ale v pořádku. |
