V sobotu navečer jsem jela opět do Prahy a opět sama. Mamka se vracela od ségry z Malty, tak jsem jí měla vyzvednout. Málem to neklaplo, jaksi jsem si spletla dny - věděla jsem, že se vrátí v neděli ráno a nevím z jakého důvodu jsem si myslela, že je to tímpádem pondělní ráno :-D. Naštěstí fungují mobily, takže vše se nakonec v dobré obrátilo. V noci mi ještě přišla smska, že mají 3 hodiny zpoždění, takže jsem jela na letiště místo na 3:30 až na 6:30. Bylo krásné ráno, sluníčko se probouzelo, tak mi to vůbec nevadilo.
Čekání jsem si zpříjemnila lovem kešek, stavila jsem se pro snídani v Mekáči a pak už jsme se jen s mamkou naháněly po Ruzyni :-D. Odvezla jsem jí domů, prohlídla si ještě teplé fotky, posnídaly jsme a já zas frčela do Skalice. Ale jak bylo vedro a přece jen jsem vstávala brzy, odpadla jsem a spala až do odpoledne :-D. Večer jsme ugrilovali něco masa a v pondělí odpoledne se definitivně vrátili do Prahy.
V úterý ráno šla Andulka s Petrem na kardio - pravidelná kontrola srdíčka kvůli šelestu. Všechno je v pořádku, může dělat co chce bez omezení a na kontrolu zas za 10 let. Holčičky měly už dlouho slíbený výlet parníkem, proto jsme se s Petrem dohodli, že nepůjde do práce a užijeme si Family Day. S Adélkou jsme dojely za Petrem a Andulkou ke Krakovu, nakoupili si nějaké dobroty a přes Botanickou zahradu jsme zamířili k řece. Po cestě jsme ulovili dvě kešky, které se nám minule nepovedly, udělali jsme si piknik a zbodli dobrůtky a přes Trojský zámek, kde si holčičky děsně užily probíhání v labyrintech, jsme se pomalu sunuli k řece. Rychlost jsme nabrali poté, co jsme zjistili, že sice Paroplavba píše, že parník jede do ZOO, ale od ZOO je to víc jak kilometr a vlastně přesně nevíme, kde to přístaviště přesně je. Ve finále jsme to stihli tak akorát.
Schválně jsem vybrala trasu ze ZOO, abysme se vyhnuli návalu a bylo to moudré rozhodnutí.. no však jsem taky moudrá žena, ne? :-D.. z parníku se valily neuvěřitelné davy. Nás nastoupilo asi 20, takže jsme se mohli volně procházet, fotit z různých úhlů a prostě si to pěkně užít. Plavba trvala 75 minut a ve zdymadlech to bylo v pohodě, čekala jsem, že tam strávíme moře času, ale byl to fofr a zážitek.
Když jsme připluli na Rašínovo nábřeží, byl čas oběda. I zapluli jsme do vyhlášené Rybí restaurace - pamatuju si, že jsem tam kdysi kdysi byla a bylo to tam příííšerně drahé a rezervačky na dlouho dopředu - objednali si jídlo a pití a užívali si výhledu na Vltavu, parníky, Pražský hrad a připadali jsme si jak na dovolené. Musím podotknout, že ceny nejsou až tak příšerné, jsou klasicky pražské. Odtud jsme pěšky přešli přes Újezd k lanovce na Petřín. Nahoře, přímo u výlezu, jsou k dispozici koníci. Andulka samozřejmě chtěla jet. Jenže nám se nechtělo čekat, až objede trapné okruhy, tak jsem se domluvila, že Andulínu odvezou k rozhledně :-). Docela jsem jí záviděla, musel to být moc pěkný zážitek. Všichni koukali, fotili si jí, prostě hvězda :-D.
Na rozhlednu jsme vystoupali všichni, Adél vyšlápla těch 299 schodů a pořád hlásila, že to zvládla :-). Andulína se nahoře, dle předpokladů, bála, takže šli s Petrem dolů rychleji než my s Áďou. Z rozhledny jsme se vrátili na lanovku, ale akorát nám ujela, tak jsme se rozhodli pro pěší sestup Petřína. Domů jsme přijeli asi kolem 17.00 hodiny, já musela ještě na poštu a do Delvity a krásný rodinný den jsme zakončili v Chýši. Ve 21 hod. jsme holčičky násilím odtrhávali z barových židliček :-D. O tom, jak nás druhý den bolely svaly na nohou, snad ani psát nemusím :-). |
