Další týden se nesl ve znamení zařizování pohřbu, bohužel už v tom mám praxi. Docela ráda bych si to na hodně dlouhou dobu nechala ujít a radši zařídila nějakou tu svatbičku. Do toho proběhla závěrečná schůzka s právničkou Qamu, ale o tom už jsem psala minule.
V sobotu 10.10. se konal blázinci běh pro makaka Bolka, respektive charitativní akce zaměřená na získání prostředků na novou klec. Běžely i děti 2003 a mladší, takže si Andulka mohla změřit své síly. Adélka samozřejmě chtěla taky. Její zájem ale opadl hned poté, co jsem jí nasadila startovní číslo. Ze startu pořád utíkala, ale ne správným směrem, nýbrž za mnou, takže to nemělo cenu. Tady byl trochu pak paradox, že běžely šestileté děti vedle ročních a kluci a holky dohromady, ačkoliv na vyhlášení to bylo podle pohlaví rozděleno. Andulce se hned po startu zamotala drobotina pod nohy, takže jí velcí běžci unikli, ale naše bojovnice nezaváhala, zabojovala a ztrátu nejen dohnala, ale nakonec je i předehnala, takže doběhla do cíle druhá. První byl kluk, který evidentně hraje fotbal nebo dělá nějaký takový sport. Aňa se rozplakala, že nevyhrála, ačkoliv jsem jí na to docela připravovala. Ve finále jí nedošlo, že mezi holčičkami první byla :-). Měla obrovskou radost a já taky, byla jsem na ní hrdá, že se na to nevybodla a fakt mákla, ačkoliv to vypadalo celkem beznadějně.
Původně jsme tam chtěly zůstat celé odpoledne, měly být ještě projížďky na koni a další program, ale začalo strašně pršet a byla zima, tak jsme zas makaly domů a přesunuly se za mamkou do Braníka.
V pondělí večer jsem si užila zasloužený relax. Někdy v létě jsem dostala sms, že O2 rozdává lístky na Richarda Mullera a toho já fakt můžu. Výjimečně jsem nezaváhala a stala se hrdou majitelkou dvou lupenů. Šla se mnou Jana z bříškotančení, dostala to ode mne jako dárek k narozeninám :-). Měly jsme sraz před 02 arénou, ale byla příšerná zima a navíc vynechal autobus, takže jsem si 20 minut vykosla na zastávce. Pak jsem se cca 25 minut probojovávala cestu dovnitř, kdy teda organizátoři totálně selhali. Podle toho, co říkali lidi ve frontě, tak tam někteří stáli 45 minut.. Já jsem se vždycky nechala davem někam přenést a pak, když konečně otevřeli ještě další vstupní bránu, nezaváhala jsem a vnutila se dovnitř, protože už začínala hrát předkapela. Koncert jsem si užila maximálně! Nakonec bylo i dobře, že stojíme kdesi vzadu (schválně jsem chtěla lístky na stání, abysme mohly tančit :-)), protože na Richarda už, bohužel, není až tak pěkný pohled jako kdysi, ale zpívá mu to pořád zatraceně dobře.
Ve středu jsme se rozloučili s babičkou a hostinu jsem nasměrovala opět do Chýše. Musím strašně moc pochválit obě holčičky, protože celý obřad zvládly na jedničku a i Adélka pochopila vážnost situace a odpustila si své oblíbené žertíky ve formě hysterických záchvatů. Andulku jsem z hostiny odvezla na dramaťák a pak nám jí zase Tomáškova maminka přivezla.
|
