Je další krásný jarní den a dědeček by dnes oslavil 90. narozeniny.. Jak je tu o hodinu míň, váleli jsme se v posteli celkem dlouho a i tak jsme šli na snídani už v 9:15 hod. Je tu s námi ještě velmi početná skupina důchodců, takže snídaně byla notně okleštěná ač má být až do 10:30. Nebylo nádobí - hrnky, příbory, natož něco z teplého bufetu nebo ovoce. I obsluha z toho byla krapet vedle. Jeden z číšníků se ptal odkud jsme a pak mi vyprávěl, že někdo z jeho rodiny studoval v Čechách medicínu.
Celkově je ta otázka - Odkud jste? - dost častá. Tak nějak místní naprosto fascinují moje vlasy až si někdy říkám, že je dobře, že nerozumím, zvlášť když míjíme čilý stavební ruch a nesou se za námi různé poznámky, pokřiky a hvízdot. I třeba když jsme včera přišli do té restaurace, tak to tam všechno ztichlo a zírali na nás :-D. Místo, abych nasadila výraz alá starr z Karlových Var, zrudnu, což je v mém věku už poněkud ordinérní :-D.
Po snídani jsme se vypravili do centra - do Baixy. Od náměstí markýze Pombala jsme šli dolů obrovskou třídou Avenida da Liberdade. Moc příjemné je, že tu sice jezdí hafo aut, ale uprostřed je pás zeleně, která celý ten městský ruch utlumí a působí velmi osvěžujícím dojmem. V jedné části je i skalka s nějakým Neptunem nebo co je to za chlapa, který drží nádobu a z té vytéká voda. "Jezírko" pak několik desítek metrů rozděluje chodník na dvě části.
Přes náměstí Restauradores jsme došli na náměstí Rossio. Odtud je jen kousek na elevador de Santa Justa - železný neogotický výtah, který na přelomu minulého století sestrojil žák A.G. Eiffela. Výškový rozdíl 32 metrů a spojuje čtvrť Baixa a Bairro Alto nebo-li Dolní a Horní čtvrť. Za 2,60 E lze jet nahoru a dolů. Je součástí městské hromadné dopravy, takže tu platí předplacené karty, které ale momentálně nemáme, protože máme zdravé nohy :-). My využili cesty jen nahoru, zpátky pojedeme možná někdy jindy :-).
Bohužel nebyla funkční kavárna na horní terase výtahu, nicméně vyhlídky byly i tak úchvatné. Hlavním lákadlem Bairro Alta jsou pobořené oblouky Igrejo do Carmo - kdysi největšího kostela v Lisabonu, připomínající zemětřesení v roce 1755, kdy se střecha zřítila na věřící. Nyní se zde nachází archeologické muzeum. |
