Podle průvodce jsme prošli Bairro Altom vyfotili si dům s překrásnou fasádou z azulejos nebo-li obkladaček. Tento dům byl postaven roku 1864 a dekorace zobrazují alegorické postavy Vědy, Zemědělství, Průmyslu a Obchodu. Pak jsme zas zamířili křivolakými uličkami dolů k řece na Praca do Comércio. To je jedno z největších náměstí, bohužel momentálně v totální rekonstrukci. 400 let tu stál královský palác, kdy sem Manuel I. přenesl roku 1511 královské sídlo z Castela de Sao Jorge. První palác s knihovnou o 70.000 svazcích byl zničen při zemětřesní roku 1755. Nový palác nechal vybudovat markýz de Pombal a zabral prostorné budovy s podloubím po třech stranách náměstí. Pod podloubím momentálně bivakují bezdomovci, takže je lepší se těmto místům vyhnout.
Jižní strana, ozdobená dvěma čtvercovými věžemi, vyhlíží na širokou hladinu Teja. Byla to vždy nejkrásnější brána do Lisabonu, kudy po mramorových schodech vystupovali velvyslanci a vznešené osobnosti. Odtud je výhled na most 25. dubna i na sochu Ježíše Krista na druhém břehu. Uprostřed náměstí se pne jezdecká socha krále Josefa I, jehož kůň zašlapává hady.
Obdivovali jsme i působivý triumfální oblouk na severní straně náměstí, který je vstupní branou do Baixy. My jsme se ale už přesunuli do čtvrti Alfama, kde je důležitou turistickou zastávkou katedrála Sé. Ta byla postavena roku 1150 na místě staré mešity. Zkratka Sé je pro Sedes Episcopalis, sídlo biskupa. Katedrála byla poškozena otřesy půdy ve 14 století a rovněž i ničivým zemětřesením v roce 1755, pak po staletí opravována, takže se v ní mísí různé architektonické slohy. Ponurý interiér je většinou jednoduchý a strohý, za zmínku stojí nádherné rozetové okno. Nejcenějším majetkem jsou ostatky svatého Vincence. Podle legendy loď s ostatky světce hlídali dva posvátní havrani a ti se stali symbolem osvobození Lisabonu od muslimské nadvlády.
Stoupali jsme dál přes archeologické naleziště prastarého divadla k hradu Castelo de Sao Jorge. Jedná se o zbytky hradu z 12. století a hlavně jsou odsud nejkrásnější výhledy na Lisabon. Na hradě jsou moc pěkná odpočinková zakoutí, takže slouží lisaboňanům hlavně k rekreaci. Prolezli jsme hradby a nasměrovali se zhruba k hotelu. A pak už jsme jen šli, šli a šli a já remcala, protože jsem měla hlad a žízeň a Skalymu se nikde nelíbilo. V podstatě jsme chodili 7 hodin, tak není divu, že po příchodu na hotel jsem jenom maličkato lehla a vzbudili jsme se ve 20:30, akorát včas jít se najíst vedle do restaurace :-D.
Aby mohl Petr hulit, seděli jsme venku, ale bylo to i z estetického hlediska, protože jsme opálení jak Fifinky (kdo nezná Čtyřlístek - Fifinka se opálila do ruda a protože měla také sluneční brýle, vypadala podobně jako my teď :-)). Tentokrát jsem si dala krevety a Petr opět mix gril, ale pro změnu masový. 2 džbánky vinho verde a nic nám nechybělo! :-) Celkově nás dost pobavily výlohy místních restaurací, na které lákají hosty - mají v nich maso a ryby, vše samozřejmě patřičně chlazené :-).
Po návratu na pokoj jsme zůstali mezi dveřmi úplně zkoprnělí! Na stolečku jsme měli nachystané v cooleru sekt v ledu a ovoce, jakožto pozornost hotelu k našemu výročí. Za pomoci tety Jaffi jsem tam totiž psala mail, že se vracíme do Portugalska na druhé líbánky, tak jestli by nám mohli dát nějaký pěkný pokoj :-D. Tímto jí ještě jednou děkuji za spolupráci! |
