Mílovými kroky se přibližují už druhé Andulčiny narozeniny. To je fakt neuvěřitelné, jak to letí a jak je velká a co všechno už umí..
Spaní a usínání se vrátilo do normálu, takže žádné scény, žádný pláč. Dopije mléko, jdeme vyčistit zoubky, řekne, že hají, dá nám PUSU, PUSU a jde spinkat :-). To jak teď volá PUSU, PUSU je mooooc příjemné :-).
Začala říkat DĚKUJI místo DÍK a PROSÍM. A také místo pomlaskávání PITÍ. Mluví o sobě jako o Anince. Ví, kde bydlí - v PAZE,CIMICICH a babička VJEA s dědou bydlí v BÁNÍKU a babička VASTA s dědou bydlí ve SALICI. Na mně občas volá BAKO,BAKO, to jí naučil Petr - Barko, Barko.. A má z toho děsnou srandu.
Minule jsem psala o písničkách, jak doplňuje slova. Zkusmo jsem zkusila další a jaké bylo moje překvapení, že toho umí mnohem mnohem víc, jen jsem jí k tomu dřív nedala prostor.
Oblíbenou číslovkou je 10. Velmi často se totiž váží a tak jsme jí vždycky říkali, že váží 10. Takže i v písničce Pec nám spadla, dá dědeček do toho 10 ran, místo 4, na otázku, kolik měl táta piv, rovněž odpovídá 10 a když se jí zeptám, kolikrát jí to mám opakovat, můžu se vsadit, že to bude rovněž 10. :-)
Když jdeme ven, prohodím, musíme přivolat výtah, načež Andulína s mohutným řevem běží k výtahu a kříčí SÝTÁÁH! Stejně tak, když jsem řekla, že zavoláme doktorce, pokřikovala po bytě DOKTOKO, DOKTOKO! :-)
Ze slovních spojení jí jde dobře UZ DU, KDE JE, KDE SI, POD SE MNOU. Ostatní spíš tak kouskuje, ale nedává vědomě do věty. |