Hodně špatně se hledá po půlnoci místo na spaní. Buď jsou obsazení nebo strašně drazí nebo prostě neotvírají. Nakonec jsme zakotvili na parkovišti jedné restaurace uprostřed vsi u Capo da Rocca, což je pro změnu nejzápadnější kout Evropy. Kolem ½ 2 konečně tedy sklápíme sedačky Twinga a přikryti sakem a osuškou fofrem usínáme. Okolo 6 se budíme zimou, takže přitopíme a spíme ještě asi hoďku a půl než se rozední. Odjíždíme zpět na Sintru.
Sintra bývala oblíbené letní sídlo portugalských králů, proto je tu několik paláců. Na nejvyšších vrcholcích Serry de Sintra leží pohádkový palác Palácio da Pena. Mají ale až od 10, takže smůla. Vracíme se proto o 250 m níže na ukazatel hradu de Mourro. Tam se dá projít, hurá!
Cesta ke zřícenině tohoto maurského hradu je hrozně zvláštní. Na místní poměry je brzo (okolo 9 hodiny), má to prostě atmošku. Trošku strašidelnou, trošku pohádkovou – jako z Krásky a zvířete. Navíc jsme před brankou viděla nějaké zvíře prostrkávat tlapy a šustit v listí, nic se ale neukázalo. Z hradu je nádherný výhled do okolí i na protější palác, který se občas skryl do mlhy. Prostě těžká romantika.
Cestou zpátky ještě vdechujeme ten zvláštní odér – vlhko, teplo, staré stromy, staré kamenné stavby..
Odjíždíme v 9:10 a jsme tím zvláštnem jako očarovaní. Tacháč ukazuje 548 km. Míříme zpět do Lisabonu, ale na dálnici je klasická ranní špička, čili parkoviště. Podle mapy to zkoušíme objet a nakonec se nám podaří najet na severní okruh, směr Oceanárium – cíl našeho snažení. Objedeme sice celé město, ale jedeme! Sice mám po tom nervy v háji, protože Portugalci jezdí rychle, předjíždějí všude a na kruhových objezdech přejíždějí sem a tam bez blinkrů jako by tam byli sami. Navíc se zprva občas objeví nějaký ten nečekaný rychlík, prostě záhul na pozornost!
Když konečně dojedeme k EXPO ´98 jsme hotoví. Oceanárium nám to ale bohatě vynahradí. Pro nás – suchozemce – to je něco absurdního. Je tady fauna a flóra všech světových oceánů. Každé má svou sekci s typickými živočichy a rostlinami. Od různých kachen přes tučňáky k vydrám a spoustě druhů různobarevných ryb, sasanek a bůhví čeho všeho. Tomu vévodí centrální nádrž s miliónem litrů vody (32x23x7m, tloušťka skla 27 cm). Tady jsou žraloci, rejnoci, baracudy, prostě všechno možné.Nádherné divadlo přírody. Do toho pouštějí z repráků zvuky moře. Prostě bomba, bomba, bomba!
Po shlédnutí téhle expozice se domlouváme, že do toho šíleného Lisabonu se nám už nechce a po mostě Vasco de Gamy ujíždíme pryč od lidí (13 hod., 647 km). Nabíráme směr Évora, město chráněné UNESCO. Předtím ještě nenecháváme bez povšimnutí odbočky na megality. Uprostřed korkových dubů a olivových hájů je na jednom místě seskupeno asi 20-30 kamenů. Jsou opracované, sestavené jakoby do kruhu a staré prý asi 4 – 6.000 let. Je odsud i nádherný výhled do kraje, takže asi sloužily i k náboženským účelům.
V Évoře posvačíme v parku a prohlídneme si kostel sv. Františka. Má ohromnou chrámovou loď a bohatě zdobené postranní oltáře. Z Évory odjíždíme v 16:40 (792 km). 42 km od Évory je městečko Portel se zbytkami hradu. Není nijak významné, ale je odsud krásná vyhlídka na provincii Alentejo. Alentejo zabírá 1/3 rozlohy Portugalska, ale žije zde pouze 1/10 obyvatelstva. Je to nekonečná rovina a jestliže jsme přijížděli do Lisabonu skrz kopce zarostlé korkovými duby, pak přišla najednou změna –píniové háje, tak tady to byly pole, mezitím korkové duby a zase pole a zřídka vesnice.. ale hlavně jen ta rovina.
Před městem Beja se krajina začíná zase vlnit. Zastavili jsme u Lidla nakoupit, ale je to hrozný obchod. Malý sortiment, takové všechno zašmudlané. Z Německa si to pamatuju trochu jinak. Přes kopce serpetinami a stylem nahoru, dolů, míříme na Faro. Ve 20 tankujeme u 1 stojanu ve vesničce Alheixial (32,14 l za 5.401, průměr 6,6 l – je znát to město a kopce). Kocháme se výhledy na všechny ty kopečky (cca 400 m.n.m.) a na západ Slunce. Nikde žádní lidé, jen korkové duby.
21.15 parkujeme v našem Pedras da Raihna, úžasný pocit, že nás čeká sprcha a postel. Celkem najeto 1035 km. |
