Máme za sebou půlku těhotenství, tak jsem se hluboce zamyslela, co se změnilo za těch pět a půl měsíce :-).
Jsem na konci 22. týdne. Mám o 4 kg víc než před těhotenstvím. V "pase" mám 90 cm, přes pupík 99 cm a obvod hrudníku nyní činí ústychodných 97 cm. Někdy mám pocit, že jsem vyrostla i na výšku, tak doufám, že ze mně pak nebude obryně Stáňa... :-)
Začíná mi vylejzat pupík. Vypadám jak po několika operacích - prostředkem těla se mi od prsou dolů táhne tmavší čára. Stejně tak mám takové tmavší čárky i na každém prsu od dvorce dolů. Že bych tajně podstoupila silikonové vylepšení? Velikost by tomu odpovídala.. :-)
Když se mám pro něco ohnout - hekám. Když si mám navléct ponožky, ještě to ujde, ale punčocháče mi už dávají sakra zabrat.
Skalátko roste jako z vody (vlastně proč "jako", když si užívá v té plodové). Má půl kila a podle moudrých knih okolo 25 cm. Včera mně načutlo takovým způsobem, že jsem až vyjekla. Neměla jsem se prý ohýbat k té zásuvce... To mně čekají pěkné věci, jestli bude tahle vyvádět až bude mít 6x větší váhu.. To mrskání cítím už skoro měsíc, aniž bych měla pochybnosti, jestli je to prcek anebo moje střeva :-)
Termín porodu se posunul na Velikonoce, takže asi budeme mít velikonočního Beránka. V kombinaci s maminkou Býkem bude u nás určitě veselo. Ještěže aspoň tatínek je Panna...
Je príma, jak mi všichni lichotí, že mi to sluší (normálně se toho člověk dočká zřídka :-) a všichni předpovídají, že budu mít kluka (kromě mojí maminky - tak jsem, mami, zvědavá, jestli nakonec budeš brát jackpot za správnou předpověď ty). Ale ještě mně nikdo nepustil sednout. No... musím uznat, že v kabátě nebo bundě to asi přece jenom ještě nebude tak moc vidět. Ale na druhou stranu už snad nevypadám jen "vyžraně", ale je vidět, funguju jako dárkové balení našeho robátka.
Jinak musím říct, že břicho působí na lidi nějak pozitivně, protože jsou hned starostlivější, pozornější a svým způsobem něžnější.
Milionkrát jsem odpovídala na otázku: "Už víš, co to bude?" Nevím, ani vědět nechceme.
Těhotenská demece se snad kapánek ustálila, takže už neblbnu tolik co dřív.
Věčně mám na břiše vzorky jídel, zubních past apod. Každou chvíli se poleju mlíkem anebo alespoň na mně vyprskne jogurt či marmeláda z koblihy.
Zvýšila jsem spotřebu mléčných výrobků. Se sladkým bojuju se střídavými úspěchy. Nevyhledávám maso, ale odpor k němu nemám. Pořád nevím, na co mám chuť. Žádná se nijak nedere do popředí - teda až na to sladké...
Za ten měsí a půl co jsem doma, jsem zdaleka nestihla udělat, co jsem chtěla. Spíš bych řekla, že jsem neudělala skoro nic. Dokonce budeme mít špinavá okna na Vánoce! Ale je přes ně vidět a navíc nám je mají zkraje roku měnit, tak mi připadá jako blbost je mýt. Ale stejně je to divný. Do práce nechodím a stejně nic nestíhám. Jak já to dělám??? :-)
