PPPP aneb první prohlídka v poradně v porodnici v Brandýse. Přijela jsem tam v 10.00 hodin a odjížděla v 11.40. Docela síla zvlášť protože jsem byla zvyklá objednávat se k svému Dr. na určitou hodinu.... Jenomže tam tam zrovna jedna paní rodila, takže závěr porodu jsem měla přes zeď v přímém přenosu.... No... to bylo teda něco.. Jsem zvědavá, jestli budu taky takhle řvát. Ale asi jo :-)))
Monitor mi zatím ještě nenatáčeli, jen jsme přes něj poslouchali srdíčko prcka. Tepalo 134x za minutu a je to docela rachot. Taky se dneska celý den pěkně mrská. Ketony v moči už nebyly, tak jsem ráda, ale pro změnu mně zase zlobí nějaké kvasinky, takže mám opět své oblíbené čípky, které vypadají jak malý vajíčka. Holt Velikonoce se blíží... :-))
Díky nim jsem ale zažila veselou příhodu v naší lékárně, protože pan primář psal ten recepis tak důkladně, že jaksi vynechal pár písmenek a oni si nebyli jistí, cože mi to vlastně mají dát. Hledali v těch jejich obrovských knihách i v počítači a když konečně našli jeden jediný lék, který by tak nějak mohl odpovídat, zeptala se mně ta jedna lékárnice: "Ale nejste těhotná, že ne?" tak to mně teda dostalo. Stojím půl metru od pultu, protože blíž to přes břicho nejde a ona se mně takhle zeptá! :-)))) Tak jsem jí ujistila, že ano a že mám měsíc do porodu. Ty čípky se totiž nesmějí používat v prvním trimestru.
Po cestě z lékárny jsem se stavila pro plínky, které konečně dorazily a přesně, jak jsem předpokládala, někdo se tam s nimi asi musel kochat, protože je na obalu razítko - oznámeno 17.3.2004.... ha ha ha.. kecají - lístek s oznámením jsem ze schránky vytáhla až v neděli, takže ho tam museli dávat v pátek pozdě odpoledne, až po mém odjezdu do Skalice.
V sobotu jsme byli slavit narozeniny Romana a Věrči a nakonec jsme od nich odcházeli skoro v půl třetí ráno. A to hlavně proto, že jak jsem celý den seděla, protože bylo pro změnu hnusně, tak už mi tak otekly nohy a začalo bolet celé tělo, že jsem nevěděla, jakou polohu zvolit.
Dneska jsem to po návratu z prohlídky dospávala celé odpoledne, ale asi ještě následkem totálního přecpání se, se tak nějak nemůžu srovnat. Chvílema mně pořádně chytaly křeče v břiše (že by teda fakt už poslíčci???) a asi nejlíp by mi bylo, kdyby se mi podařilo se vyzvracet.... Špatně se mi sedí, špatně se mi leží... no prostě den jak víno...
V poslední době se mi tak nějak hodně střídají dny plné aktivity se dny totální pasivity a asi se to bude stále víc a víc přiklánět k těm druhým :-)). |
