Jsem teprve chvíli na svobodě a připadám si jak v jiném světě! Mít na sobě zase civil je něco úžasného J. Je to sice jen přechodný stav, protože jsem dostala „jen“ propustku do úterý do rána, ale zaplať pánbu za to! Už mně z té postele bolel celý člověk. Musím tam zpátky hlavně kvůli testu na bílkovinu, který ještě nebyl hotový. Takže buď si mně tam nechají anebo zas pojedu domů a přijuchám zpátky až k porodu.
Byla to sice pruda, ale na druhou stranu jsem měla možnost poznat, jak to tam chodí a musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem si vybrala Brandýs. Personál je tam hrozně příjemný, jenom pan primář má občas „své dny“… Dokonce i strava je poměrně jedlá a hlavně je jí docela dost.
Udělali mi všelijaké testy a prcek měl ve středu na ultrazvuku 3650 g. Takže žádnej drobeček J.
Psala jsem si deníček den po dni – no… ne že by to nebylo hlavně o tom, co máme k jídlu J, protože zas tak moc se toho nedělo, ale přepíšu ho až později. Hlavně nesmím moc dlouho vysedávat u compu, aby mi ty nohy zase neotekly.
Největší legrace je s tou váhou – ta jejich váží oproti té mé o 4 kg, takže jsem rázem přibrala při otocích o 20 kg, ale na naší doma, na které se vážím celou dobu, je to těch 16 kg, resp. 14 kg bez otoků. Ale těžko s nima o tom diskutovat…. Každopádně mám pocit, že pokud někdo leží v porodnici, okamžitě chytne naprosto kachní pomalou chůzi chca nechca.
Každopádně si pro jistotu zabalím do Skalice tašku se vším potřebným, abych nedopadla jako v pondělí, kdy jsem s sebou sice měla nabíječku, ale ne na telefon, ale na kameru a tak nějak jsem zapomněla mýdlo a krém na obličej. Prostě TD jak vyšitá.
|
