Byly jsme na návštěvě a děti mají v pojíčku naprosto úchvatnou raketu (foto v deníčku). Prý jí dostal Matýsek od Ježíška. Andulka z ní byla naprosto hotová a rozhodla se, že nutně taky potřebuje takovou. Už přemýšlela, jak to tatínkovi popíše, aby věděl, jak to vyrobit. Snažila jsem se jí vysvětlit, že se nám raketa opravdu domů nevejde a náš rozhovor vypadal následovně:
A: Musím tatínkovi říct o tý raketě! Potřebuju jí na Ježíška!
J: Anni, raketa se nám nevejde do pokojíčku, je moc velká a my máme pokojíček maličký..
A: Mami, hele, vy jste říkali, že až budu velká, tak zrušíme domeček, abysme tam s Adélkou měly místo na stoly a na úkoly. Tak zrušíme ten domeček už teď, když jsem ještě trochu menší a raketa se tam vejde.
J: Andulko, nevejde, je fakt hrozně veliká. Maximálně se můžeš s tátou domluvit, že ti jí udělá ve Skalici a budeš jí mit na zahradě.
A: Mami, ale já jí nechci mít na zahradě! Já jí nutně potřebuju mít doma na Ježíška!
J: Tak na to tuplem zapomeň, to táta fakt nestihne do Ježíška vyrobit.
A: No tak to holt budu muset vydržet do dalšího Ježíška! Co mám teda dělat.. | 
