Po tradiční venkovní snídani jsme se vypravili do místního konzumu, ale pak jsme usoudily (my matky), že bude brzo oběd, tak na zmrzku je už pozdě. Šli (Vojtík mi tam "nutí" to měkké "i") jsme se aspoň podívat, jestli uvidíme kravičky, ale nakonec jsme rovněž vzdali, protože pánové, které jsme potkali, nebyli zrovna nejpříjemnější a v podstatě jsme je dost otravovali.
Přes polední spánek dětí jsme vyrobily indiánské čelenky a do obchodu už jsme vyrážely s holčičkama v indiánských šatičkách od Kikušky. Vojtík spal. :-) V konzumu jsme zakoupily vytoužené zmrzky a pak jsme ještě vyrazily na obhlídku místního koupaliště nebo-li požární nádrže. Zbytek dne strávily děti opět cácháním v bazénu a po večeři jsme se ještě vypravili na hřiště.
Navíc má Andulka ke svým 27. měsíčninám další poprvé - dostala pigáro od včely. Zůstal jí tam bohužel kousek žihadla, tak jsme musely s Kikuškou "operovat". Nicméně to vypadá, že jí to už nebolí a nateklé to nemá. Andulka byla statečná a řekla bych, že spíš brečela kvůli tomu, že jsem jí zalehla, aby se nehýbala, než že by jí to tak bolelo.
Ještě musím zapsat jednu příhodu. Jak jsme šly na tu zmrzku, zastavilo u nás auto, řidič stáhl okénko a jestli se nás může na něco zeptat. Hned jsme hlásily, že nejsme odsud, že bydlíme v penzionu a on, že to nevadí, že je z České pojišťovny a jestli nechceme pojistit děti.. Tak tomu říkám lapání dušiček - kdykoliv, kdekoliv.. Byla jsem z toho naprosto konsternovaná! |
