Trvalo nám asi měsíc, než jsme dali do kupy všechny náležitosti a přílohy k žádosti. Pak ještě vznikla nějaká nedorozumění ohledně vyjádření gynekologa, původně paní sociálka říkala, že ho mít nemusím, když nežádáme ze zdravotních důvodů, ale pak jsem ho musela dodatečně přinést. Pavel navíc zapomněl vložit do obálky svůj životopis. Asi po 2-3 týdnech přišla paní sociálka, předem řádně ohlášená, k nám domů. Od ostatních na Rodince jsem věděla, že se už nedívají do skříní a kuchyňských linek. Ale, co kdyby...?!
V životě jsem snad před žádnou návštěvou tolik nepíglovala! Matýsek měl ve skříňce komínky, že by se podle nich dalo rýsovat, kočky jsem denně 3x vyčesávala, abych eliminovala stopy podzimní výměny kožíšku, vyžehlila jsem plný prádelní koš až na dno a nutila Pavla, aby si uklidil na stole. Těsně před akcí jsem měla v úmyslu ještě čerstvě vytřít a vyluxovat, ale 2 hodiny před původním plánem se dole ozval zvonek, že prý jde paní akorát okolo a jestli by mohla nahoru. Ani čaj si prý nedá. Prvních 5 minut jsem odpovídala jak ve snách, protože mi v představách podlaha přímo bublala nánosem letitého bahna a za každým vlasem koberce se skrýval zlomyslný dvoucentimetrový roztoč. Když jsem zjistila, že paní sociálku víc zajímá, jak se k našemu rozhodnutí staví příbuzní a některé podrobnosti z dotazníku, trochu se mi zpomalil tep a dokonce jsem se odvážně rozhodla jí ukázat naši ložnici. Jenže to už se pomalu zvedala z křesla, protože ji ještě čekají další klienti. Ani ty komínky se mi nepodařilo jí vnutit! |
