Sešlo se nás asi 10 párů, vesměs příjemní lidé. Přednášela sociální pracovnice z magistrátu a probíral se hlavně systém NRP – rozdíly mezi adopcí, pěstounskou péčí a poručenstvím, právní souvislosti a konkrétní průběh procesu v Praze. Pro mě (Pavel ležel doma s angínou) bylo nejzajímavější asi hlavně nahlédnutí „pod pokličku“ magistrátu, jak celý proces probíhá u nás v Praze a co přesně nás čeká.
Paní sociální pracovnice z magistrátu zezačátku působila hodně úřednicky, ale atmosféra se brzy trochu uvolnila a suchý popis byl oživený různými příklady a kuriozitami z praxe.
Probírala se taky otázka přímých svěření do péče, byli jsme důrazně varováni před využíváním možnosti zprostředkování osvojení, jak přes osoby (třeba gynekologa), tak přes organizace. Konkrétně sice FOD zmíněn nebyl, ale mám za to, že paní soc. je výrazně proti jeho aktivitám. Důležité je ale určitě upozornění, že přímá adopce musí projít přes soud (bio rodiče – noví rodiče), tudíž původní rodina má volný přístup ke spisu, kde si může najít adresu osvojitelů a případně na ně činit nějaký nátlak, vydírat a tak. Navíc až do nabytí právní moci rozhodnutí o předadopční péči může bio matka své rozhodnutí vzít zpět a dítě chtít vrátit.
Jak probíhá NRP v Praze: jakmile jsou budoucí rodiče zařazeni jako žadatelé, začíná jim běžet „čekací lhůta“. Na tu se ale ohlíží až druhotně, protože po absolvování přípravy jsou všechny spisy brány v potaz. Před aktivem sociálky každému dítěti vyberou 2-3 vhodné rodiny, na aktivu (poradním sboru, který tvoří ředitel/primář, lékař a psycholog KÚ/DD, soudkyně, sociálky z magistrátu, nezávislá sociální pracovnice a sociálky z příslušných městských částí) se pak hlasováním rozhodne o nejvhodnější. Vybrané rodině potom sociálka zavolá, jestli se chtějí přijít seznámit se spisem. Spis dítěte obsahuje: fotku dítěte, všechny dosavadní dokumenty od soudu, lékařské a psychologické vyšetření, všechny dostupné informace o bio rodině (někdy i přímo spis matky, pokud byla vedena u sociálky), vyjádření ústavu a u staršího dítěte zprávy ze školy, vysvědčení. Pokud potenciální rodiče mají o dítě zájem, domluví se návštěva v KÚ/DD, kde s ním mluví ředitel/primářka, psycholog, vychovatelé a proběhne první kontakt s dítětem. Pak mají rodiče max. 30 dní na definitvní rozhodnutí. Měli by se rozhodnout co nejdřív, ale pokud potřebují ještě např. zařídit věci v práci apod., tak mohou dítě zatím navštěvovat a převezmou si ho domů až podle svých možností. Musí podat písemnou žádost o předadopční (předpěstounskou) péči, kterou úřad zpracuje do 10 dnů. Dítě si ale můžou vzít domů podle dohody s KÚ/DD už dřív na tzv. propustku. Ústav ale může chtít, aby se s ním chodili ukázat třeba obden, protože za něj stále ručí KÚ/DD. Na propustku si rodiče musí zařídit v práci volno sami, třeba jako dovolenou, ne na neschopenku.
Pražské zajímavosti: loni v Praze přešlo asi 80 dětí do adopce a 20 do pěstounské péče, z toho asi 80% do jednoho roku. Aktivy (poradní sbory) tu probíhají podle potřeby, obvykle jednou za 2-3 týdny. Např. na posledním řešili 9 dětí. Praha má nejkratší čekací období, což je dané mj. i tím, že sem často jezdí z ostatních krajů rodit maminy, které chtějí porod utajit. Od loňska bohužel ubyly děti ukrajinských maminek do adopce, protože po podpisu nějaké dohody s Ukrajinou je teď celý proces skoro neřešitelný, což je škoda, děti Ukrajinek prý byly ideální - většinou bez postižení, bílé, s dobrou perspektivou. Soudy v Praze rozhodují rychle o zbavení rod.práv u novorozenců, ale horší je to při vyslovení kvalifikovaného 6měsíčního nezájmu u starších dětí. Také je problém, když se bio rodiče přestěhují i v rámci Prahy - spis se přesouvá na příslušný soud, celé se to protahuje.
Moc se mi líbila jedna věta, kterou jsem si zapsala:
„Nečekejte ideál – žádné dítě nebude sedět do všech vašich představ; ale uvědomte si, že vy do jeho třeba taky ne.“ |
