Byli tam s námi také zástupci Ligy lidksých práv. Bylo legrační, jak se najednou všichni chovali jinak než minule. Najednou už nebylo všechno tak černobílé, soudkyně nebyla tak okatě na straně sociálky, ale tvářila se, jak by nám strašně ráda vyhověla, kdyby to bylo jen trochu možné.
Nejvíc nás překvapila paní primářka. Podle všech předpovědí i našich očekávání měla hřímat a dštít oheň - a ono nic! Nakonec její výpověď vpodstatě vyzněla v náš prospěch. Celý ten svůj původní rozpor postavila na tom, že měla pocit, že chceme velkou pěstounskou rodinu a tyhle děti podle ní mají jít jen do malé (pro ni rovná se adoptivní). Tak jsme se metodou ohrané desky snažili přítomným vysvětlit, že se NEBRÁNÍME větší rodině, bude-li to v našich možnostech a v zájmu všech dětí, ale že na ní rozhodně NETRVÁME, pokud jedinému z dětí by to mělo nějak ublížit. Nakonec vpodstatě sama souhlasila s tím, že by děti měly jít k nám. (Na to, že od ní původně vzešlo, že k nám jít nemají...) Ovšem pod podmínkou, kterou dohodli na aktivu koncem února, že se nejdřív pro děti budou hledat osvojitelé v krajích. Oceňuju, že si aktiv dal aspoň termín - do dvou měsíců věc vyřešit, tj. buď budou osvojitelé, nebo půjdou děti k nám. Soudkyně na to automaticky přistoupila (proč by taky měla uvažovat nezávisle, že).
Takže 17.5. máme poslední soud, soudkyně explicitně (ovšem mimo protokol) řekla, že děti už definitivně dostaneme - tedy pokud nebudou ti osvojitelé. Takže je to celkem pozitivní, akorát mi pořád připadá nefér, že musíme další 2 měsíce my i děti čekat, když v jiných krajích jdou automaticky romské děti, natož sourozenci, do PP. Jen už nevím, co by se s tím ještě dalo dělat. Je to sobecký, ale modlím se, aby se žádní osvojitelé nenašli a děti konečně mohly k nám. Napadají mě i takové myšlenky, že kdyby krajské sociálky věděly, že na ty děti tady čekáme jak na smilování boží, třeba by tolik nehledaly...
PS. Když jsem si po pár dnech znova přečetla protokol, musím chtě nechtě obdivovat manipulativní schopnosti paní soudkyně, i pozitivní projev pí ředitelky je celý zbořen tím, že soudkyně na závěr vložila větu odjinud, že totiž pí ředitelka trvá na tom, že pro děti je přesevšechno nejvhodnější pouze adoptivní rodina. |
